Začíná týden rané péče. Akce má pomoci rodičům postižených dětí

„To nám přivezla naše teta z rané péče. Odráškovi se to moc líbí, jsou to takové fazolky v lavoru. Může je chytat, přehrabovat se v nich a otevírat i ty prstíky,“ popisuje Ondráškova maminka Lenka Došková.

Ondra má také rád hračky, které se hýbou, svítí nebo vydávají zvuky. Svaly s ním pak třikrát denně procvičují rodiče, a to vše díky pomoci rané péče.

Lenka Došková je ráda, že se o těchto možnostech dověděla už v porodnici.

„Tam jsme se poprvé dozvěděli o tom, že existuje něco jako raná péče. Od naší neuroložky jsme dostali i přímo doporučení, na jakou ranou péči bychom se měli obrátit,“ vzpomíná a pokračuje: „Měli jsme velké štěstí, že když jsme zavolali do rané péče, to byly Ondráškovi čtyři měsíce, tak měli zrovna volné místo.“

O ranou péči je velký zájem. Někde se čeká i půl roku

Velký zájem o ranou péči potvrzuje i poradkyně Klára Janečková z organizace EDA, která působí v Praze, Středočeském, Pardubickém a Ústeckém kraji, kromě Děčínska.

„Nabíráme dalšího poradce, abychom mohli poskytnout svou službu i dalším rodinám. Momentálně je pořadník, si myslím, jen na Prahu – tam rodiče čekají maximálně dva měsíce. Bohužel jsou ale i rané péče, kde se musí čekat třebas půl roku – je to kvůli tomu, že je nedostatek financí,“ vysvětluje Janečková.

Raná péče rodičům postižených dětí nejen pomůže, ale i poradí, na jaké odborníky se můžou obrátit.

„To tělo by bylo určitě ztuhlejší, určitě by se dřív či později projevily nějaké ortopedické problémy. Kdybychom s ním necvičili, tak bychom Ondráškovi do budoucna zadělali na neskutečně velké problémy a bolesti,“ zkusila Lenka Došková odhadnout, co by s Ondrou bylo, kdyby se mu nevěnovali a nevyužili všechny možnosti.

Slova Ondrovy maminky ilustrují důležitost rané péče.