Z ústeckého sídliště Mojžíř se stalo kvůli chování některých problémových obyvatel obávané místo

„Ve dne v noci to tu žije,“ konstatuje Majka, která na sídlišti bydlí 33 let, zatímco prochází okolo rozbitého nábytku poházeného všude kolem. „Pokaždé, když se někdo vystěhuje, tak se tam nastěhuje někdo jiný, kdo ty věci vyháže ven. Byli jsme majorita, teď už jsme minorita,“ dodává.

Je teplo a tak jsou mezi paneláky desítky lidí a dětí. Před domem si právě dává kávu skupinka starousedlíků.

„To víte, že z nich mám strach. My jsme cigáni, oni jsou taky cigáni, jenže oni jsou cigáni z doby kamenný. To je prostě osada, Slovensko,“ konstatuje paní Monika. Mává přitom rukou směrem ke zmiňovaným panelákům a pokračuje: „Ti, co mají ty byty, jim tu povolili trvalé pobyty, takže oni jdou na sociálku, a když mají trvalý pobyt, dostanou příspěvek na bydlení v té největší výši.“

Kdo mohl, ze sídliště odešel. Byty prodávali lidé pod cenou – v tu chvíli se jich zmocnili spekulanti. Od té doby je začali pronajímat za neúměrné peníze obyvatelům, se kterými je těžké soužití. „Je tu jenom bordel. Švábi tady hrajou pinčes, štěnice si vykají – co vám mám na to říct,“ popisuje další ze starousedlíků.

Kriminalita, drogy a obchod s chudobou

Kromě drog a drobné kriminality se sídliště potýká s dalšími problémy. „Mezi největší problémy bych řadila kvalitu bydlení, na kterou se váže obchod s chudobou,“ upřesnila Marie Fiľková z mojžířské pobočky Člověka v tísni.

„Jsou tam nájmy přemrštěné – jsou tam vlastníci z různých částí a koutů naší republiky. Na účty jim od státu chodí peníze,“ potvrzuje starostka ústecké čtvrti Něštěmice Yveta Tomková z hnutí Vaše Ústí a přiznává, že moc možností, jak situaci řešit, nemá.

„Dávky nevyplácíme, nejsme vlastníky těch bytů, a pokud opravdu nezasáhne stát s tím, že přestane tohle podporovat, tak ta místa, která jsou takto postižená, budou jen skomírat,“ uzavírá Tomková.