Všichni to chtějí změnit, ale jen někteří mají dost sil, říká o bezdomovcích vedoucí azylového domu

20. listopad 2019

Na chodníku v centru Českých Budějovic napůl sedí, napůl leží muž, pravděpodobně zmožený alkoholem. Nad ním se sklání hlídka městské policie. Tato situace není v současné době nijak výjimečná.

Muže vyvedli z jednoho z obchodních domů, kde podle výpovědí svědků postával a popíjel alkohol. Hlídka přivolala i sanitku.

Podle mluvčí Věry Školkové strážníci městské policie řeší takové případy každý den. „V chladnějším období jich přibývá. Tento muž bez domova nebyl schopen orientační dechové zkoušky na alkohol a byl převezen do českobudějovické nemocnice s podezřením na podchlazení,“ uvádí.

Další kroky jsou na lékařích. Po propuštění bude muž podle Věry Školkové pravděpodobně pokračovat ve svém způsobu života. „Těmto lidem město České Budějovice umožňuje ubytování v azylovém domě, nicméně oni nejsou vždy ochotni a schopni dodržovat domovní řád a opět se ocitají na ulici, protože nesplňují podmínky k ubytování,“ připomíná.

Být zase normální člověk, čistý a umytý

Jsou ale i tací, kteří se snaží z ulice dostat. Patří mezi ně pan Pavel, který prodává v centru města časopis. „Je to můj jediný přivýdělek k částečnému důchodu. Na ulici jsem čtyři roky a z výdělku si platím ubytování v azylovém domě. Když jsem byl venku, tak jsem přespával pod mostem nebo ve squatu, abych se alespoň trochu zahřál,“ vypráví.

Hlavní motivací pro něj je udržení zdraví a desetiletá dcera. „Zase bych chtěl mít vlastní bydlení, ať je to klidně jedna místnost, a být zase normální člověk, čistý, umytý, mít nějakou práci k tomu důchodu a prostě žít zase naplno,“ dodává.

Osobám bez domova poskytuje služby Dům sv. Pavla v Riegrově ulici v Českých Budějovicích. Jeho vedoucí Petra Vohlídalová říká, že lidé, kteří projdou azylovým domem s přísnými podmínkami pro ubytování, se často skutečně snaží svoji situaci řešit. „Hodně z nich pracuje nebo mají důchody a řeší jenom nějakou tu dobu přečkání. Ti asi mají větší motivaci a sílu situaci vyřešit a začít fungovat,“ popisuje.

Naopak na denní centrum podle ní přichází lidé, kteří už z velké části možná motivaci ztratili. „Nemyslím si, že by úplně nechtěli. Všichni chtějí něco udělat, ale někteří k tomu mají víc sil a někteří prostě už do toho nechtějí dávat tolik energie,“ doplňuje.

Čtěte také

Dům sv. Pavla, který zřizuje Městská charita České Budějovice, nabízí několik služeb. „Máme nízkoprahové denní centrum pro muže i ženy, můžou se tady ohřát, osprchovat se, vzít si oblečení od dárců, řešit situaci se sociální pracovnicí. Dále funguje noclehárna pro muže, kde je možnost přespání za 50 korun, a azylový dům, kde už jsou muži ubytovaní na smlouvu, bydlí tam 24 hodin denně, musí dodržovat domovní podmínky a řešit situaci se sociální pracovnicí,“ vyjmenovává Petra Vohlídalová.

Ačkoli se uvádí, že před rokem 1989 bezdomovci neexistovali, protože každý musel být zaměstnaný, sama tomu příliš nevěří. „Já osobně si myslím, že byli, jsou a budou. V každé době se najdou lidé, kteří svoji situaci nezvládnou a dostanou se na úplné dno,“ komentuje.

Pravidla pro sociální služby v České republice upravuje od roku 2006 zákon. Dům sv. Pavla v Českých Budějovicích ročně navštíví 400 až 500 lidí bez domova.

Spustit audio

Související