Vladimír Tardy – psycholog, filozof, pedagog a chartista z Loun

Narodil se v roce 1906. Na Univerzitě Karlově nejprve vystudoval matematiku a fyziku. Později také filosofii a psychologii. Začínal jako středoškolský učitel.

Od 50. let byl univerzitním profesorem. Stal se vedoucím katedry Psychologie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a vedoucím redaktorem časopisu Československá psychologie. V roce 1967 byl jmenován prvním ředitelem Psychologického ústavu ČSAV.

Z Tardyho skript se učily generace studentů. Nejvýznamnější je Psychologie osobnosti z roku 1964. Zabýval se také problematikou inteligence a nadání a vztahem filosofie, vědy a náboženství.

V mládí měl jako levicový intelektuál k marxistické ideologii pozitivní postoj, který se však později změnil v kritický. V roce 1970 byl proto při normalizačních prověrkách zbaven funkce ředitele psychologického ústavu. Nesměl ani učit.

V prosinci 1976 podepsal jako jeden z prvních Chartu 77. Estébákům později při výslechu řekl, že by to udělal znovu, protože to, co je tam napsáno, je pravda.

Vladimír Tardy zemřel v Praze v roce 1987. Zajímavostí je, že jeho strýcem byl Bedřich Hrozný, který rozluštil jazyk starověkých Chetitů.