Veronika Černucká – populární autorka detektivek, pedagožka a novinářka, rodačka z Teplic
Ženy píší detektivky lépe než muži. Proč? Protože umí snadněji manipulovat a vytvářet komplikované zápletky. Říká to severočeská autorka detektivek Veronika Černucká.
Narodila se v roce 1979 v Teplicích. Na ústecké univerzitě vystudovala literaturu a český jazyk. Vzdělání si doplnila o politologii a speciální pedagogiku. Pracovala jako učitelka a novinářka.
Na gymnáziu učila v septimě známou modelku Taťánu Makarenko, která jí propůjčila tvář na obálku knihy Poslední modlitba.
Černucká napsala už 18 knih. Debutovala v roce 2011 sbírkou detektivních povídek s názvem Noc, kdy jsem měla zemřít. Zatím poslední vydanou knihou je loňská Ukolébavka pro mou maličkou. Letos vyjde další – Údolí vlků.
Ústřední postavou příběhů Veroniky Černucké je soukromá detektivka Tara. Bohatá, vzdělaná a drzá třicátnice s přezíravým vztahem k policistům. Autorka do ní možná částečně projektuje sebe. Černucká totiž přiznává, že je sama ironická a ze všeho si dělá legraci.
Pokud chcete vědět, jak taková detektivka vzniká, osecká spisovatelka to popisuje v jednom rozhovoru: „Rozhodně si udělám přípravu. A hodně důkladnou. Mám pavouka, kde jsou lidé a jejich vztahy, informace o věku a vzhledu. Oběť označím křížkem. Potom si rozepíšu kapitoly. Do nich si poznamenám falešné a pravé stopy.“
Vidíte, jednoduché to opravdu není.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.