Vedoucí záchranné stanice Archa: Někteří lidé by na zimu nejraději zvířata oblékli do svetrů!
S příchodem zimy se plní záchranné stanice a centra pro zvířata v nouzi. Lidé nejčastěji nosí ježky či netopýry, které naleznou ještě před zimním spánkem. Většina těchto záchranářských pokusů je zbytečná. Jiná je situace u poraněných živočichů. Ti naši pomoc zpravidla skutečně potřebují. Ta pomoc by ale měla být odborná - v žádném případě si poraněné zvíře nenechávejte doma!
„Ani podle zákona vlastně není možné, aby si člověk vzal toho živočicha domů. Opravdu je nutné, aby ho předal záchranné stanici,“ říká vedoucí liberecké záchranné stanice Archa Ivana Hancvenclová.
A nejde jen o zákon. Odborníci mají více možností i zkušeností. „Třeba u zlomenin dokážeme pomoci nějakou operací, pokud ale měl člověk zvíře delší dobu doma, tak se s tím už nedá nic dělat, a to zvíře zůstane trvale hendikepované,“ varuje Hancvenclová.
Zamyslet bychom se měli již před samotným odchytem zvířátka, které chceme zachraňovat. Nejlepší je se nejprve telefonicky obrátit na odborníky, protože naše záchranná mise může být zbytečná a navíc odchyt některých druhů je nebezpečný i pro nás samotné. To se týká třeba dravých ptáků, včetně sov a především šelem.
Složitější než vlastní záchrana zvířat bývá pro pracovníky záchranných stanic vysvětlování, že pomoc by byla zbytečný či dokonce nežádoucí.
„Některým lidem to vysvětlit je opravdu těžké. V posledních letech mám dojem, že lidé by byli nejraději, kdybychom na zimu všechny srnečky oblékli do svetříků a na jaře posbírali všechna ptáčátka, aby se jim něco nestalo,“ povzdechla si vedoucí záchranné stanice Archa.
Pokud nejde o zraněné zvíře, tak bychom zkrátka do přírodních procesů neměli zasahovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.