V asistenčním centru pro Ukrajince v Ústí nad Labem pomáhají tlumočníci – dobrovolníci

„Pro mě je vlastně nejsilnější motivací pro pomoc lidem tady v KACPU to, že moje sestra s rodinou jsou stále na Ukrajině – ve městě Chernihiv, které teď lze přirovnat k Mariupolu. Jde tedy o jedno z nejhorších měst, odkud se lidé mohou někam odstěhovat,“ říká v poměrně tiché místnosti s přepážkami úředníků a policistů Vadim Černý.

Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině pro Ústecký kraj|foto:Veronika Mocová

Uprchlíkům pomáhá s vyřízením víz, zdravotního pojištění a zajištění ubytování. Nejde ale jen o tlumočení.

Kromě své prce museli tlumočníci v prvních týdnech zvládnout i poradenství

„První tři týdny jsme tu byli v podstatě sami a dělali i poradenskou činnost. Lidé se ptají na spoustu věcí – od toho, jak dostat děti do škol po to, jestli si tady mohou otevřít firmu, zda mohou volně cestovat po Evropské unii, a tak dále,“ popisuje Vadim Černý.

Zpočátku se tlumočníci prakticky nezastavili – podle Vadima Černého nachodili denně třeba i 15 kilometrů. Teď už do krajského centra míří méně lidí.

Zpočátku bylo přes den zapotřebí až sedm tlumočníků, teď stačí čtyři, říká v už o dost hlučnější tělocvičně, která slouží jako jakási čekárna, Jiřina Gasserová z Dobrovolnického centra.

„Je zajímavé, že z počátku dobrovolníci dojížděli i z různých jiných měst. Ta situace v těch městech se mění, už tam mají ubytované, tak teď pomáhají víc v těch svých městech,“ myslí si Gasserová.

Zatímco dosud tlumočníci-dobrovolníci pracují zadarmo, od dubna bude jejich práci platit kraj.