Turistický ráj. České Švýcarsko umí nabídnout atraktivní výlety na 365 dní v roce

9. leden 2017
Česko – země neznámá

České Švýcarsko se rozprostírá na území Ústeckého kraje a jde o jednoznačný ráj turistů. Krásy zdejší romantické krajiny obdivovali lidé už v 18. a 19. století. Od roku 2000 je vyhlášeno národním parkem. To s sebou sice přineslo pár omezení, na druhou stranu je tak lépe možné zachovat mimořádné a v mnoha ohledech vzácné přírodní území.

Kdybyste do Českého Švýcarska šli na výlet každý den v roce, objevili byste místo, kam stojí za to si vyjít. Mohlo by jít o některý z vrcholů anebo samotný symbol národního parku – Pravčická brána. Stejně krásné je ale zůstat v lesích nebo u říčky Kamenice v hlubokých soutěskách.

Jako východisko pro výlet můžete zvolit některou z obcí, na jejichž katastr národní park zasahuje: Krásná Lípa, Chřibská, Hřensko, Janov, Růžová, Srbská Kamenice, Jetřichovice, Doubice a Staré Křečany. Před vámi se otevře skoro 80 kilometrů čtverečních nádherné přírody. A pokud dáte na radu znalců a přidáte si ještě oblast Labských pískovců a kousek Lužických hor, což je mimochodem historické vymezení české části Českosaského Švýcarska, nejspíš oblast nestihnete prochodit ani za celý rok.

Vznik Českého Švýcarska se datuje do doby před 90 miliony let, kdy bylo celé území pod hladinou moře a na dně se vrstvily usazeniny až do mocnosti jednoho kilometru. Dnes můžeme obdivovat zejména střední vrstvu usazenin v síle kolem 400 metrů – pískovce tvořené pískem, který sem přinesly řeky z oblasti dnešních Krkonoš a Jizerských hor.

Výrazný otisk zde zanechaly třetihory se silnou vulkanickou činností, díky které v Českém Švýcarsku najdete i hory a kopce tvořené vyvřelinami. A na konečné podobě mimořádně členitého terénu se podepsaly čtvrtohory – jak vrásněním, tak erozními procesy, které se zakusovaly do pískovcových usazenin.

Zlatý vrch

Brána a soutěsky

Symbolem parku je Pravčická brána. A plným právem. Rozpětím 26,5 metru a výškou 16 metrů je zdejším největším skalním útvarem a zároveň největší skalní bránou v rámci celé Evropy. Vyhlášené jsou také zdejší soutěsky, například Edmundova, která nese jméno knížete Edmunda Clary-Aldringen.

Na konci 19. století nechal vybudovat turistickou stezku původně nepřístupným terénem. O rozsahu a náročnosti práce svědčí počet dělníků, tehdy zde pracovalo na 200 Italů. Po rekonstrukci v 60. letech byla soutěska přejmenovaná na Tichou, ale na začátku 21. století se jí vrátil původní název na počest knížete.

Míst, která byste v Českém Švýcarsku neměli minout, je celá řada. Vedle známé Růžové hory objevíte také méně nápadný Studený vrch, pozoruhodný kamenným mořem a bukovými porosty. Vidět byste měli i Ferdinandovu soutěsku na potoce hluboce zaříznutém do terénu, Brtníky s fantastickými zimními ledopády, Vlčí potok nebo Plačtivé kameny na úbočí Kamenného vrchu.

Závody převozníků ukončily sezonu v soutěskách ve Hřensku

A pokud nakročíte směrem k Lužickým horám, můžete obdivovat i Zlatý vrch – skvostnou ukázku sloupcovité odlučnosti čediče. Sloupce na něm dosahují výšky až 30 metrů. Zvolit můžete místa s čilým turistickým ruchem i místa zcela liduprázdná. V rámci samotného parku se nachází jen jedna vesnice – Mezná.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.