Summit EU v Bruselu: Ochrana klimatu versus konkurenceschopnost?

Nic dramatického se ale přesto neděje: podstatnější problémy zasáhnou zřejmě jen některé sektory, případně některé země. V této souvislosti se mluví především o Itálii, jejíž hospodářský růst pro tento rok je odhadován na pouhých šest desetin procenta. Podzimní předpověď přitom byla více než dvojnásobná.

Sečteno a podtrženo, hospodářský výhled zemí Evropské unie k žádné panice neopravňuje. I přes přetrvávající bariéry je jednotný trh velmi silný. Málokdo si to dnes v Evropě uvědomuje, ale nemalou měrou je to zásluha rozšíření z roku 2004. Bez nových členských zemí ze střední a východní Evropy by byla aktuální míra německého či rakouského růstu nepochybně nižší.

Makroekonomická situace bude na summitu nepochybně diskutována, bezprostředně závažnější jsou ale spíše konkrétní kroky a plány Evropské unie. Už nyní se jasně rýsuje střet v otázce tak zvaného balíku opatření k boji s klimatickými změnami, který letos v lednu zveřejnila Evropská komise. Stručně řečeno, jedná se především o závazek zvaný 20-20-20: do roku 2020 má v rámci Unie podíl obnovitelných zdrojů na energetickém mixu činit 20 procent a emise mají být ke stejnému datu sníženy také o 20 procent. Skupina některých států, mezi nimi i Česko, ale tvrdí: nelze myslet jen na ekologii, je třeba nalézt rovnováhu také z hlediska konkurenceschopnosti Evropy a bezpečnosti energetických dodávek. Bylo by poněkud naivní kvůli snižování emisních limitů otevřít náruč plynu, a tím dále prohlubovat závislost na nevypočitatelném ruském dodavateli. Drtivá většina unijních států proto nyní na stůl klade otázku jaderné energie, čemuž se zatím urputně brání Rakousko.

Úplná shoda ale nepanuje ani v otázce konkrétních opatření ke snížení emisí. V pozadí totiž vystupuje už zmiňované nebezpečí snížení konkurenceschopnosti některých firem. Česká republika opět patří mezi nejhlasitější zastánce jistých úlev. Pokud by totiž vstoupil v platnost stávající návrh a od roku 2013 si firmy musely emisní povolenky kupovat, pro některá odvětví průmyslu by to znamenalo miliardové vedlejší náklady. V našich podmínkách se to na prvním místě týká ČEZu. Vláda tak sice může být obviňována, že kope především za zájmy tohoto státem ovládaného gigantu, ale to by byl dost jednostranný pohled. Samozřejmě, že kabinet usiluje o to, co je pro české firmy výhodnější, ale jeho argumentace je zároveň logická. Pokud by totiž byl průmysl zatížen dodatečnými náklady, minimálně jeho část bude výrobu přesunovat mimo Evropskou unii. To nebude znamenat jen ztrátu pracovních míst. Poněkud absurdním důsledkem evropské regulace by bylo, že ekologicky škodlivá výroba postižena nebude, pouze změní své působiště, načež bude své výrobky dovážet na unijní trh. Netřeba dodávat, že takto si ochranu klimatu Evropa nepředstavuje. Myšlenka úlev proto získává mocné zastánce: před několika dny se za ní otevřeně postavil místopředseda Evropské komise a komisař pro podnikání a průmysl Günther Verheugen, dnes se k němu přidalo Německo. Kancléřka Angela Merkelová bude podle serveru EurActiv na nynějším bruselském summitu požadovat úlevy pro některá odvětví těžkého průmyslu, hovoří se třeba o ocelářství.

Možnosti řešení určitého dilematu mezi ochranou klimatu a konkurenceschopností zatím nejsou zcela jasné. Komise ve svém lednovém návrhu rovněž hovořila o nutnosti úlev, pokud se ostatní velcí znečišťovatelé k evropskému schématu nepřidají. V takovém případě by těžký průmysl buď dostal část emisních povolenek zdarma, nebo by byla na příslušnou produkci dováženou do Unie ze třetích zemí uvalena zvláštní daň. Komise ale hodlá případné úlevy poskytnout až poté, co se prokáže, že Spojené státy, Čína či Indie evropskou cestou jít nechtějí. Češi a další kritici však namítají, že průmysl potřebuje znát pravidla hry co nejdřív; nejistota ho totiž bude spíše ponoukat k přesouvání výroby do z jeho pohledu výhodnějších oblastí.

To jsou tedy některá z dilemat, která jsou v hospodářské politice sedmadvacítky aktuální. Dnešní a zítřejší summit Evropské rady nemá v úmyslu nalézt jejich řešení, to bude záležitost dlouhodobější, která bude velmi aktuální během našeho předsednictví. Jisté ale je, že Praha ve svém stanovisku momentálně rozhodně není osamocená.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .