Stále tajemný Merkur

Znali ho už starověcí astronomové; spatřit tuto planetu však není vzhledem k její poloze vůči Slunci (zvláště v našich zeměpisných šířkách) nic snadného. Dokonce se traduje, že Mikuláš Koperník, autor heliocentrického systému, litoval těsně před svou smrtí, že tuto planetu nikdy neviděl.
Merkur obíhá ze všech planet Slunci nejblíže a tudíž je ze Země vidět prakticky jen za soumraku či za svítání. Velikostí je druhý nejmenší po Plutu. Jeho vzdálenost od nás kolísá mezi 76 až 220 milióny kilometrů. Merkurův povrch se podobá měsíčnímu. Naprostou většinu současných poznatků o Merkuru se podařilo získat díky sondě Mariner 10 už v letech 1974 -75. Překvapila především objevem magnetického pole Merkuru. Jeho původ je dodnes pro vědce záhadou. Žádný z uvažovaných modelů vzniku a trvání tohoto pole totiž u tak malé planety nemůže fungovat. A přece funguje. K tajemstvím Merkuru patří i to, z čeho je složen, proč má tak velkou hustotu a jak vypadá jeho druhá polovina. Roušku záhad má postupně odhalit sonda Messenger, kterou americká NASA vypravila k Merkuru loni v srpnu.
A ještě jeden mýtus, který už je ale minulostí. Dříve se předpokládalo, že uvnitř dráhy Merkuru obíhá ještě jedna planeta. Bylo jí dokonce vybráno jméno Vulkán a stanovena oběžná doba. Současný výzkum však tyto dohady nepotvrdil.

Miroslav Zimmer

Pravidelná rubrika Mýty, domněnky, objevy a omyly astronomie se vysílá v rámci každého třetího Planetária v měsíci.
Další texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU PŘÍSPĚVKŮ.

Na titulní stránku.