Sobotní Noční linka: Skupinová terapie
Mluvili jste někdy o svých problémech před cizími lidmi? Dokázali byste to? Pomohlo by vám sdílet své starosti nahlas? Nebo byste raději mlčeli? Věříte víc odborníkovi, nebo lidem se stejnou zkušeností? Otevřeli jste se někdy úplně neznámému člověku? Styděli byste se mluvit o svých slabostech? Máte ve svém okolí někoho, komu řeknete všechno? Pomohlo vám někdy jen to, že vás někdo vyslechl? A co byste sami dokázali říct druhým?
Skupinová terapie je pro někoho nepředstavitelná, pro jiného zásadní životní zkušenost. Sedět v kruhu a sdílet své příběhy s lidmi, které neznáte, vyžaduje odvahu. Zároveň ale může přinést úlevu – zjistíte, že v tom nejste sami. Že někdo jiný řeší podobné věci, má stejné obavy, stejné chyby. Skupina může být oporou, zrcadlem i místem, kde se učíme mluvit otevřeně. Nejde jen o terapii v pravém slova smyslu – podobně fungují i přátelské rozhovory, podpůrné skupiny nebo obyčejné sdílení mezi lidmi. Otázkou zůstává, jak moc jsme ochotni pustit si druhé k sobě.
Psychologické výzkumy potvrzují, že skupinová terapie může být stejně účinná jako individuální, zejména u úzkostí, depresí nebo závislostí. Podle Americké psychologické asociace má sdílení zkušeností ve skupině pozitivní vliv na pocit sounáležitosti a snižuje izolaci, která bývá častou součástí psychických potíží. Zároveň se ukazuje, že lidé si často odnášejí největší přínos právě z toho, že slyší příběhy ostatních a mohou se v nich poznat. Zdroj: APA – Group Therapy Effectiveness; výzkumy skupinové psychoterapie.
Na vaše příběhy a názory se v dnešní Noční lince z Prahy už teď těší Honza Macoun.
Volat do studia můžete na telefonní číslo 731 800 900 nebo psát na e-mail linka@rozhlas.cz, případně využijte webový formulář www.rozhlas.cz/linka.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
