Sigmund Freud

Jako výjimečně inteligentní člověk se nespokojil s metodami, jež mu byly předkládány dobou, nýbrž stál u přelomového způsobu léčby neuróz, psychoanalýzy.
O Freudovi už bylo jistě řečeno mnoho, přičemž obzvláště oblíbenými – ale také zkreslujícími – tématy jsou sex a kokain. My se proto zaměříme na jinou část jeho obsáhlého díla, a sice na sny. Jestliže pro psychiatra je vědomí zajímavou oblastí, pak spánek, kde se prolíná vědomí s nevědomím, ho přitahuje ještě více. Podle Freuda je příčinou spánku vedle biologické potřeby zotavení nezájem duše o okolní svět. Vychází tu z přesvědčení, že na svět jsme nepřišli dobrovolně a spánek je určitým návratem do stavu před narozením. S ním má nesporné podobnosti, např. tmu, teplo, občas i polohu těla. Člověk také, když se probudí, říká, že se cítí jako znovuzrozený.
Během spánku ustává duševní činnost, ne však zcela. Těmi zbytky, které jako by rušily úplný stav ne-činnosti, jsou právě sny. Podle Freuda jimi duše reaguje na podněty ve spánku. Co se jejich smyslu týče, odmítá pověry, že by snad umožňovaly nahlédnout do budoucnosti apod. a zastává názor, že ve snu si buď člověk znovu přehrává situace, ve kterých se ocitl, nebo vytváří zcela nové věci. Ve druhém případu je tvorba snu vyjádřením nejniternějších pocitů a přání člověka. Nebyl by to ovšem Freud, kdyby za tím neviděl hlavní motiv erotický. Ten přímo přisuzuje ženám, u mužů ho ale lze najít také, např. v představách, kde se vykytuje ctižádostivost. Egoistická přání a pocit jejich uspokojení tak může být určitým návodem, jak k výkladu snů přistupovat.
Nicméně je třeba mít na paměti, že sny mají společnou především jednu věc, a sice že nemají společného prakticky nic. Každý sen vychází z individuality konkrétního člověka a je dokonce poznamenám i jeho vývojem v čase.
Jakkoliv byl Freudův psychoanalytický přístup k lidské duši a snům novátorský a vymykal se zavedeným postupům psychologie jeho doby, nese s sebou nutně její punc. I přes své převratné myšlenky je spjat s evropským vědeckým diskursem, náhledem. Jestliže čínský myslitel si pohrával s myšlenkou, že člověk, jemuž se zdá o motýlovi, může být vlastně pouhým snem motýla, pak Vídeňan Freud žádnou takovou metafyziku nepřipouští. Zůstává ale faktem, že v rámci vědy Freud způsob uvažování o snech změnil a ze svojí pohovky dal nejen medicíně najevo, že zažité postupy mohou být vylepšeny, nebo dokonce nahrazeny.

Vysíláno v Planetáriu č. 36/2010, 5. – 9. září.
Rubrika Historie vědy se vysílá každé druhé Planetárium v měsíci.