První dva dny na treku po „Malém Tibetu“ mě děti nenáviděly, říká cestovatel Tomáš Petr

Tomáš Petr se po mnohaletém reportérském cestování výjezdy do ciziny už spíš jen baví. Rád pravidelně podniká cesty po Srí Lance na skútrech. Jako otec od rodiny má ale taky ambici ukazovat svým dětem, jak vypadá svět.

„Myslím, že je užitečné, vytrhnout je z toho pohodlného a bezpečného,“ říká o svých náctiletých dětech.

Letos je vytrhl pořádně. Odvezl je do podhůří Himalájí, do indického Ladaku, tzv. „Malého Tibetu“.

„Letíte do Dillí, a pak do města Leh. To je vysokohorská poušť. Barevné holé skály. Když jsme doletěli tam, děti prohlásily, že je to tam hnusné,“ říká s úsměvem. Sám přiznává, že krásu pouště ve 3 000 metrech nad mořem musel chvíli hledat i on sám.

Ratolesti ve věku 12 a 17 let musely nejen přežít s vlastními rodiči, ale taky se vzdát mobilů a podobných technických vymožeností. A hlavně: musely chodit!

„Když během prvních dvou dnů našeho nejdelšího treku syn s dcerou zjistili, že signál mám jenom já, protože jsem si koupil tamní sim kartu, prohlašovali, že mě nenávidí,“ vypráví s úsměvem.

Pak to ale oba rozchodili. Začali vnímat přírodu, užívat si, co jim himálajské podhůří nabízí. Setkání s tamními obyvateli, návštěva chrámové školy i prostá chůze jim rozšířili obzory.

„Nejvyšší vrchol, který jsme dobili, ve výšce 5 500 metrů nad mořem, naše děti doslova vyběhly. My jsme šli stylem dvacet kroků a pak dýchat, ale oni poskakovali jako tibetské kozy,“ vzpomíná.

Tomáš Petr výprav s dětmi do vzdálených míst rozhodně nelituje. I přes počáteční nechuť a neochotu si nakonec i středoevropská mládež dokáže užít chudé, ale krásné vzdálené kraje. A společné zážitky jemu a jeho dětem už nikdy nikdo nevezme.

Spustit audio

Související