Procházka oblohou (leden)

V centrální částí souhvězdí, blízko tří modravých hvězd Orionova pásu lze vidět i bez dalekohledu rozsáhlou plynnou mlhovinu M 42. Vpravo nad Orionem je souhvězdí Býka s nejjasnější hvězdou Aldebaranem. Tady najdeme také seskupení hvězd, kterému říkáme Plejády. Jde o otevřenou hvězdokupu. Prodloužením Orionova pásu směrem k obzoru se dostaneme až k nejjasnější hvězdě naší oblohy vůbec. Sírius září ve Velkém psu. Téměř nad hlavou máme Vozku s jasnou hvězdou Capellou. Kousek níž narazíme na Blížence a pod nimi na Prokyon, nejjasnější hvězdu souhvězdí Malého psa.
Z planet je po většinu noci vidět načervenalý Mars. Na ranní obloze nepřehlédneme obra Jupitera a jeho o něco menší bratr Saturn je vidět téměř celou noc kromě večera. Venuše září na večerní obloze, ale ztrácí se nízko nad jihozápadem, protože 14. ledna bude v dolní konjunkci.
Pokud jde o úkazy, už 3. ledna pozdě večer můžeme očekávat maximum meteorického roje Quadrantid. V průběhu ledna dojde k několika konjunkcím. 8. ledna ve 21 hodin to bude nejprve konjunkce Marsu s Měsícem, Mars bude jen necelý jeden úhlový stupeň jižně od Měsíce. 11. ledna v jednu hodinu po půlnoci nastane konjunkce Měsíce s Aldebaranem a 23. ledna ve 21 hodin se můžeme těšit na konjunkci Jupiteru a Měsíce. O pět dní později, tedy 28. ledna o půlnoci, bude v konjunkci s Měsícem Venuše. 4. února si Mars zopakuje konjunkci s Měsícem, ovšem ne už tak těsnou.
A ještě měsíční fáze: V první čtvrti bude náš souputník 6. ledna, v úplňku a pozorovatelný po celou noc pak 14. ledna, zatímco do poslední čtvrti dospěje 22. ledna, kdy vychází po půlnoci a je vidět i na ranní obloze. V novu a tudíž neviditelný bude 29. ledna a do první čtvrti doroste 5. února.

Miroslav Zimmer