Procházka oblohou

Dominantním souhvězdím únorové oblohy je především Orion. Najít ho je snadné, jeho nejjasnější hvězdy tvoří výrazný čtyřúhelník s trojicí pravidelně seřazených hvězd uprostřed. Celá skupina připomíná obraz motýla s roztaženými křídly. Zmíněná trojice, které se také říká Oriónův pás, ukazuje v prodloužené spojnici na oranžově zbarvenou hvězdu Aldebaran v souhvězdí Býka. Ještě o kousek dál najdeme na této spojnici nápadné seskupení Plejád. Jde o nejznámější otevřenou hvězdokupu a jeden z nejoblíbenějších objektů k amatérskému pozorování. Mezi Plejádami a Cassiopeou ve tvaru dvojitého W je řádka jasných hvězd Persea. Nejvýše ve skupině zimních souhvězdí pak vystupuje Vozka s jednou z nejjasnějších hvězd oblohy Capellou. Prvenství však patří hvězdě Sírius, která se nachází nalevo od Orióna, v souhvězdí Velký pes. Minule jsme si řekli, že "Psí hvězda" je třiadvacetkrát svítivější než naše Slunce a přitom jen dvakrát větší než naše mateřská hvězda. Málokdo z laiků ovšem ví, že Sírius má menšího průvodce - složku B tvoří bílý trpaslík o obrovské hmotnosti. Centimetrovou krychličku jeho hmoty byste asi neuzvedli, vážila by totiž 130 kilogramů.
Jak jsou na tom v únoru s viditelností planety? Řečeno stručně - nic moc. Čest zachraňuje trojice Mars, Jupiter a Saturn. Červená planeta je vidět ráno nad jihovýchodním obzorem, Jupiter pak po většinu noci a Saturn téměř po celou noc. Krásu jeho prstenců vám však odhalí jen dalekohled; musí mít alespoň třicetinásobné zvětšení. Většina ostatních planet se ztrácí v ranní záři nad obzorem.
Podobně jako byl na úkazy skoupý leden, jsou na tom i týdny následující. V pátek 4. února v pět hodin ráno se můžeme těšit na konjunkci Měsíce s hvězdou Antares, červeným veleobrem, který měří v průměru neuvěřitelných 950 miliónů kilometrů, tedy asi sedmsetkrát více než naše Slunce. Na další úkaz, konjunkci Měsíce s hvězdou Spica si musíme počkat až do půlnoci 28. února. Pěknou podívanou nám v minulých dnech skýtala kometa Machholz. Ta se teď přesouvá mezi souhvězdími Persea a Cassiopei a její svit slábne, protože se od Země vzdaluje. V polovině února už bude více než 80 miliónů kilometrů daleko. Přesto bude stále ještě viditelná i v menších astronomických dalekohledech.
A pro úplnost jako vždy měsíční fáze. Po poslední čtvrti 2. února nastane měsíční nov v úterý 8. února. Do první čtvrti doroste Měsíc šestnáctého. 24. února, tedy na Matěje, nastane úplněk. V poslední čtvrti se náš souputník ocitne 3. března. Přeji vám hezkou podívanou.

Miroslav Zimmer

Pravidelná rubrika Procházka oblohou se obvykle vysílá v rámci každého prvního Planetária v měsíci.

Na titulní stránku.