Pro včely existují různé úly. Ty první napodobovaly dutinu stromů, dnes vedou úly nástavkové
Během staletí se vyvinuly různé typy úlů a ty úplně první napodobovaly přirozené obydlí včel – dutinu stromů – brť. Lidem, kteří vybírali med z brtí, se proto říkalo brtníci. Odtud má své jméno i medvěd brtník, který také slídil po medu lesních včel.
Dalším typem byl klát – špalkový úl, který člověk uměle tvořil, vydlabával a vyřezával ze silných špalků. Nezbytnou součástí byla došková nebo slaměná stříška, která chránila včelstvo a zároveň umožňovala odebírat med.
Časem si včelaři tyto kláty zpracovávali nebo nechali zpracovat i umělecky – vypadaly jako lidské postavy nebo zvířata. Můžete je vidět ve skanzenech nebo muzeích, ale dodnes se i vytvářejí. Sláma sloužila jako materiál i pro celý úl – to byly tzv. košnice.
Jiným typem je úl nazývaný „medná kráva“. Včely zde staví dílo podobně jako v přírodě, bez vkládaných rámečků s mezistěnami. Je to poměrně snadné založení úlu bez větších nákladů, výhodou je i vyšší produkce vosku, na druhou stranu je obtížné odebírání medu.
V současnosti je patrně nejčastěji používaný úl nástavkový, který má řadu výhod. Klíčová je možnost jeho rozšiřování. S úlem a vnitřním vybavením se dobře manipuluje, lépe se přepravují a umožňují tak kočování. Nezanedbatelné nejsou ani nižší pořizovací náklady.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
