Primát Černého pavouka, první hospody v ostravské Stodolní ulici
Místa, kde se v devadesátých letech scházel a tvořil ostravský underground, jsou zvláštním řízením osudu nenávratně pryč. Přišli jsme na to spolu s básníkem Petrem Hruškou, když jsme hledali klub, restauraci nebo hospodu, kterou navštěvoval ostravský prozaik a překladatel Jan Balabán.
Dílo, Trafika, Staročech, Petřín (nebo P3n?) a další podniky jsou už zavřené nebo slouží jinému účelu. A tak jsme se vydali do slavné Stodolní ulice, kde vyrostl jako první z klubů Černý pavouk.
Tam to kdysi žilo. Pustili vás dovnitř po zabouchání na vrata, a když tvář, která vám otevřela, usoudila dle vašeho vzezření, že můžete vstoupit, dostali jste se do víru dění. Místnost s malým pódiem sloužila múzám - autorskému čtení, kabaretům, koncertům, a také čtenářům. Součástí Černého pavouka byl totiž antikvariát.
Inspirativní prostředí
Prostředí to bylo tenkrát trochu neučesané, na rozdíl od dnešního, pěkně upraveného irského pubu, ale magie místa zůstala. Právě tam se rodily některé stránky rukopisů spisovatele Jana Balabána. Spolu s básníkem Petrem Hruškou vedli intenzivní debaty nad svými texty mnohdy až do rána.
Pět let po odchodu Jana Balabána chybí Ostravě jeho opravdovost a vehemence. Bylo mu 49 let, když zemřel.
Nečekaný odchod
Jeho dílo stále patří k nejčtenějším, ale spisovatel chybí městu pro svou povahu. Pro některé složitou, pro ty, kteří ho znali, naopak velmi přímou.
„Před pěti lety z tohoto světa odešel, ale paradoxně jako by tady ještě trochu víc zůstal,“ říká blízký Balabánův přítel, básník Petr Hruška.
„Ukázalo se, že jeho knihy jsou stále velice živé, naléhavé. Nepotřebují obranu nebo doprovod svého autora. Obstojí i bez jeho fyzické přítomnosti.“
Pití a psaní
„Zní to bolestně, protože bych dal nevím co za to, aby tady mohl být,“ dodává Petr Hruška. A tak si při vzpomínkách v irském Pubu, kde sedíme u stejného stolu u velké výlohy, kde psával Honza Balabán své rukopisy za denního světla, objednali pivo a beton, tedy becherovku s tonikem.
Na rum či vodku, nápoji, kterými se odměnil spisovatel za odstavec a jitřil tak svou mysl, nedošlo. Nic kromě vzpomínání jsme totiž nenapsali.
Oceněné knihy
Balabánova kniha povídek Možná, že odcházíme získala v roce 2005 cenu Magnesia Litera v kategorii próza. O rok dříve byla v anketě Lidových novin prohlášena Knihou roku, zároveň byla nominována na Státní cenu za literaturu.
Jeho poslední román Zeptej se táty vyšel v roce 2010, pár týdnů po jeho smrti. Loni za něj získal prvenství v anketě Kniha roku Lidových novin.
Až navštívíte irský pub ve Stodolní v Ostravě, vzpomeňte si na něj.