Praha, Horní Chabry: Slouha bez pověsti

Nejstarší svědectví o něm pochází z roku 1914 od spisovatele Eduarda Štorcha, milovníka českého pravěku. Půldruhého metru vysoký kámen stával tehdy osaměle v poli u chaberské váhy za Kobylisy. Časem byl však dokonale pohlcen rozrůstající se zástavbou. Zůstal sice kupodivu na svém místě, ale někdy v 60. letech minulého století se ocitl ve výklenku oplocení parcely nového rodinného domku. V září roku 1980 se u kamene pokládaly inženýrské sítě. Při té příležitosti byl vyhlouben více než třímetrový příkop. Jeho profil zdokumentoval geolog Karel Žebera. Tento "bezděčný průzkum" přinesl potvrzení domněnky, že kámen není na svém místě původní a že sem musel být odkudsi dopraven. Pozdější sondáže odhalily, že v předzahrádce přilehlého domku se pod zemí nachází ještě jeden buližníkový kámen, přibližně stejné velikosti jako je Zkamenělý slouha. Oba pocházejí nejspíše z nedalekého Ládví, jehož vrchol je tvořen právě buližníkovým sukem nebo z jeho nejbližšího okolí. Podle kameníků byl Zkamenělý slouha před svým vztyčením drobně kamenicky upraven. Napovídá prý tomu jeho takřka čtvercová základna a zašpičatělý tvar. Mimořádná kompaktnost a odolnost materiálu také podle nich prozrazuje, že kámen se nepochybně do dnešních dnů zachoval buď v původním tvaru nebo jen s malými úpravami. Proč se mu říká Zkamenělý slouha nikdo neví. Nezachovaly se o něm žádné pověsti. Snad je to proto, že lidem připomínal shrbenou lidskou postavu. Stáří tohoto monolitu, stejně jako jeho účel, zůstává, jak už víme, obestřeno tajemstvím; nedá se však vyloučit, že jde o pravěkou památku. Vždyť z Chaber je známá celá řada archeologických nálezů, u samotného kamene však archeologové dosud nekopali. Chaberský menhir registruje od roku 1967 Státní seznam nemovitých památek. Uvádí se tu o něm, že "snad pochází z prehistorické doby nebo náleží ke slovanské kultuře". Může být...
Podle archeoastronoma Zdeňka Ministra byl prý dokonce chaberský kámen záměrně umístěn tak, aby Slunce při pohledu od něj o zimním slunovratu vycházelo právě nad nedalekým Ládvím. Ministr také zdůrazňuje, že menhir kdysi stával na volné louce, s dalekými výhledy na severozápad a jihozápad. O letním slunovratu bylo odsud proto možné pozorovat západ Slunce nad vrchem Bořeň u Bíliny a o zimním slunovratu nad nedalekou Bílou horou.
I to samozřejmě může být...

Frederik Velinský

Výběr z literatury:
Ministr, Zdeněk: Menhiry a svatyně Keltů ve středních Čechách s astronomickou orientací. Muzejní listy. Vlastivědný zpravodaj Kladenska a Unhošťska, č. 12/1994, s. 20-21.
Sklenář, Karel: Slepé uličky archeologie. 1. vydání, Čs. spisovatel, Praha 1977, s. 117.
Slouka, Jiří: Chaberský menhir - nejstarší pražská památka? Kámen, č. 2/1995, s. 101-102.
Špůrek, Milan: Menhiry v Čechách. Památky a příroda, č. 1/1984, s. 47.

Pravidelná rubrika Kratochvilná vyprávění o tajemných místech se vysílá v rámci každého čtvrtého Planetária v měsíci.
Další texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU.