Pásová výroba a Henry Ford

21. říjen 2013

Je to už sto let co začaly být automobily dostupné téměř každému. Může za to sériová, nebo spíš pásová výroba.

Pořídit si automobil na začátku 20. století znamenalo mít hodně peněz a patřit tak mezi vyvolené. V té době byl každý automobil v podstatě ručně vyráběný originál a tomu odpovídala i cena.

Jako první se ve Spojených státech, v Detroitu, snažil vytvořit lidový automobil podnikatel a konstruktér Henry Ford. Světlo světa spatřila v roce 1908 jeho plechová lízinka, což byla přezdívka legendárního modelu T.

Za příznivou cenou "téčka" stála konstrukční jednoduchost. Vůz se ale vyráběl tak, že ho několik dělníků sestavovalo na jednom místě. Díky velkému zájmu zákazníků začal Ford uvažovat o možnosti zefektivnit produkci.

Inspiraci našel na jatkách - zabitá zvířata tam zavěšená na hácích postupně putovala od dělníka k dělníkovi a každý měl nějaký úkol. To se Fordovi zalíbilo natolik že podvozky jeho automobilů začaly jezdit na speciálních vozících a postupně přibývaly jednotlivé díly.

O žádnou revoluci ale zatím nešlo. Tou bylo až otevření výrobní linky 7. října 1913. V Detroitské automobilce se tak některé díly začaly kompletovat až 4krát rychleji a výroba celého automobilu se zkrátila na polovinu, později i více.

Pro srovnání, v roce 1912 se slavných téček vyrobilo přes 82 tisíc a cena za kus byla v té době 600 dolarů. O čtyři roky později vyprodukovala továrna necelých 600 tisíc automobilů a tomu odpovídala i cena - 360 dolarů za kus. Z továrny na automobily Henryho Forda se pásová výroba postupně dostala i do dalších oblastí.

autor: Milan Král
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.