Počet podnětů a stížností na týrání zvířat v Ústeckém kraji roste už několik let
Krajská veterinární správa SVS pro Ústecký kraj loni přijala 642 upozornění a podnětů na týrání nebo nevhodné podmínky života zvířat. Jak reaguje na upozornění od občanů? Jak často se podnět ukáže jako neopodstatněný? Daří se snižovat počet takzvaných množíren? Na to se ptáme ředitelky odboru ochrany zdraví a pohody zvířat krajské veterinární správy Lenky Hanušové.
„Počet podnětů a stížností na týrání zvířat roste už několik let. Od covidu, kdy jich bylo nějakých zhruba 450, až k těm loňským 642,“ konstatuje Lenka Hanušová.
Veterinární správa podle ní musí řešit jak extrémní případy týrání, které už se posuzují jako trestné činy, tak jsou z pohledu práva kvalifikovány jako přestupky.
„Řešili jsme například chov psů, kdy chovatel byl v těžké životní situaci – zemřela mu manželka, se kterou společně chovali 20 psů, a on sám byl nemocný. Psi v jeho chovu byli na první pohled velmi zanedbaní,“ přibližuje Hanušová.
Častým společným jmenovatelem jednotlivých případů týrání zvířat je přitom nezájem a bezcitnost chovatelů.
„Je to v lidech. Pořídí si zvíře, aniž by si uvědomili, že na nich třeba dalších 10 let to zvíře závislé, a že by se měli podle toho chovat,“ vysvětluje Lenka Hanušová.
Jak často musí veterinární správa řešit týrání hospodářských zvířat? Existuje nějaká definice množírny? Nejen to se dozvíte v přiloženém audiozáznamu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
