V Lovosicích si zájemci vyzkoušeli v testech nanečisto, jaké jsou podmínky pro přijetí k policii. Fyzickými testy projede kolem 60 procent uchazečů
Pro přijetí do řad Policie České republiky musí zájemci mimo jiné prokázat fyzickou zdatnost - úspěšně absolvovat fyzický test. Splní ho kolem šedesáti procent uchazečů. Stejný test, jen nanečisto, připravili policisté v pátek 6. března pro veřejnost v Lovosicích.
Přihlásilo se přes sedmdesát zájemců. Testy si vyzkoušeli i někteří házenkáři nebo floorbalisti místních klubů, které se na pořádání podílí. apříklad trenér házenkářů, kteří v posledním týdnu získali Český pohár nepředpokládá, že by jeho svěřenci testem neprošli. A velkou část tvoří středoškoláci, hlavně ze třetích a čtvrtých ročníků. V těch disciplínách fyzických testů je tu totiž týmová soutěž trojic Máš na to. Dva nejlepší týmy – dvou chlapců a jedné dívky postoupí z okresního kola do krajského finále, které bude v květnu.
Zájemci by tak měli zvládnout nejlépe aspoň 28 kliků, člunkový běh pod 12 vteřin, čtrnáctkrát během dvou minut provést ten celomotorický test – to je ze stoje do dřepu a leh na záda znovu do stoje a přes dřep leh na břicho a zpátky do stoje a na závěr uběhnout kilometr za čtyři minuty a dvacet vteřin.
Podle policisty Jana Butala z Krajského ředitelství v Ústí nad Labem bylo dřív součástí ještě plavání a podmínky byly o něco přísnější.
Každý úspěšný účastník si potvrzení o absolvování odnese a pokud projeví zájem o práci u policie to potvrzení mu bude platit rok a půl. Pro policii je důležité, že hned po takové akci získává zájemce, takž je to vlastně hlavně náborová akce. Představuje se takto i veřejnosti. Je tam totiž i tým, který ukazuje například vyšetřovatelské metody. A navíc podle Jana Butala se z řad účastníků můžou objevit další zájemci až po čase, například se středoškoláci rozhodnou až po maturitě.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
