Theodor Innitzer – významná, ale kontroverzní postava katolické církve, rodák z Vejprt

Po vystudování teologie byl vysvěcen na kněze. Vyučoval na vídeňské univerzitě a v letech 1928 – 1929 zde zastával funkci rektora. Pak se stal rakouským ministrem sociálních věcí. V roce 1932 byl jmenován vídeňským arcibiskupem.

Po vstupu německé armády do Rakouska v březnu 1938 podepsal Innitzer prohlášení rakouských biskupů podporující připojení k říši. Vyzval katolíky, aby v referendu hlasovali pro Anschluss.

Učinil tak možná z obavy ze zatýkání kněží a uzavírání katolických organizací. Papež ho ale za to ostře napomenul.

Innitzer své původní prohlášení okamžitě změnil. Když do jeho kardinálského sídla vpadli v dubnu téhož roku příslušníci Hitlerjugend a vyplenili ho, přesvědčil se definitivně o tom, že kompromis s nacisty není možný.

Na rozdíl od některých kolaborujících duchovních nepodporoval Innitzer v období 2. světové války rasovou ideologii.

Snažil se chránit katolické školy a organizace, protestoval proti omezování církevních aktivit a odmítal nacistické zasahování do výchovy mládeže. Podporoval charitativní pomoc Židům a skrze církevní sítě pomáhal jednotlivcům uniknout perzekuci. Nebyl ale ani otevřeným odpůrcem fašismu.

Někteří historikové v něm dodnes vidí morálně ambivalentní a opatrnou osobnost. Je ale na místě říci, že ho Němci za loajálního nepovažovali.

Theodor Innitzer zemřel v roce 1955 ve Vídni.