Přes Šumavu do Pasova

Úterní ráno v Blatné nás přivítalo mlhou, chladným počasím a – píchlým kolem Zdeňka Černého. Výměna byla rychlá a připomínala sehraný tým v boxech formule jedna. Když jsme vyráželi, ukázalo se, že mlha byla jen v údolích – na kopcích na nás čekalo překrásné podzimní ráno a slunce. A opět houby, které (podobně jako včera) nacházel Zdeněk Černý v podstatě „z kola“. Přes Strakonice jsme a Volyni jsme dojeli do Vimperka, kde na samém začátku města přišla na řadu polévka. Bylo už na čase, Vláďa Liška se po gulášovce sháněl už asi třicet kilometrů. Stejně si ji nakonec nedal, neměli… Byla čočková. A moc nechutnala.

Z Vimperka už následovalo skoro nekonečné stoupání na Kubovu Huť. Dnešní etapa byla vůbec „stoupací“, vždyť nejnižší místo bylo v nadmořské výšce 298 metrů a nejvyšší ve výšce 1006 metrů. A nejen to, těch stoupání a klesání bylo během celé etapy tolik, že dohromady cyklisté „nastoupali“ 2077 metrů…

Z Kubovy Hutě už následovala cesta na hraniční přechod Strážný a přejezd do Bavorska. Nakonec se cyklisté celý den drželi té problematické silnice I/4 (v Německu má číslo 12). Bylo na ní rušno, možná v Německu ještě rušněji než u nás – a v Německu se také jezdí přeci jen o něco rychleji, takže se cyklisté necítili úplně pohodově…

Hraniční přechod ve Strážném před vjezdem do Bavorska|foto: David Hertl

Na cestě nás navíc čekala objížďka, kterou pětice jezdců na kolech nerespektovala a jak se ukázalo, na místě, které se mělo objíždět, projel i autobus… Řidič doprovodného vozidla jel pěkně slušně po vyznačené objížďce a dočkal se malé odměny v podobě průjezdu vesnicí, která se jmenuje … Prag.

Cyklisté za druhý den ujeli 136 kilometrů, oproti plánu (128) to bylo jen o něco málo víc. Celkem je tedy z osmi set plánovaných kilometrů ukrojeno teprve 253 kilometrů – a je toho tedy před námi ještě hodně… Třetí etapa povede z Pasova do rakouského Salzburgu, měla by být 124 kilometrů dlouhá a rozhodně už méně náročnější, než ta dnešní.