Cyklisté z Litoměřic vyrazili do Basileje

Ještě před startem se toho ale v pondělí přeci jen trochu odehrálo. Bylo třeba postupně objet autem všechny sportovce, naplnit naši dodávku téměř k prasknutí (šest lidí, pět kol) a dopravit se do Prahy, k sídlu Národního archivu, odkud jsme pak vyráželi. Ředitelka archivu Eva Drašarová nechala před archiv přivézt i dokonalé faksimile Zlaté buly sicilské, takže všichni si mohli užít pohled na to, v jak pěkném stavu se nachází po osmi stech letech tahle zajímavá listina. Mnohé z nás v tu chvíli napadlo, co asi zbude po nás, kteří většinu svých písemností uchováváme v souborech na přenosných pamětech. Bude za osm set let znát někdo nějaké soubory DOC nebo JPG? A bude někdo schopen je něčím přečíst?

Když jde český Honza do světa, má mít raneček buchet. Toho si byli vědomi v pekárnách Penam a vybavili sportovce nikoli ranečkem, ale taškou plnou buchet – a nejen buchet, byla tam i bábovka a chleba a spousta dalších věcí.

A pak už jen heslo „Na Basilej“, šlápnutí do pedálů… a jelo se. Nakonec bez větších problémů prokličkovali Prahou a podél Vltavy a Berounky zamířili na jih. Jako první větší překážka se do cesty postavily Brdy se svými kopečky a údolími – a jejich překonávání asi způsobilo, že po obědě v Jincích, když Vláďa Liška šlápl do pedálů, praskl řetěz… Nebo to bylo těmi bramborovými knedlíky na vajíčku a jejich vydatností?

Přes Příbram a Březnici jsme potom jeli víceméně pohodovou cestou do Blatné a mířili do dětského tábora Blatenka, kde pro nás bylo připravené ubytování. Jak se ale po chvíli ukázalo, jeho majitel měl těch táborů víc a očekával nás pár desítek kilometrů jinde - ve Zvíkovském Podhradí. Narychlo se Jirkovi Flossovi podařilo sehnat ubytování přímo v Blatné a nakonec vše dobře dopadlo.

Cyklisté za první den ujeli 117 kilometrů, většinou do kopce, přeci jen jsme jeli proti proudu řeky a do hor. Večer jsme plánovali trasu na úterý, která bude složitá nejen přejezdem Šumavy, ale také tím, že její podstatná část vede po legendární „čtyřce“, silnici ze Strakonic na hranice… Když mezi cyklisty kličkují kamiony, nebývá to zrovna velká zábava. Ale protože ono těch cest na jih zase moc nevede, jiná možnost není.