Nadšenec z Chomutova už několik let pracuje na záchraně synagogy v centru Žatce

Památkově chráněná sakrální stavba s pohnutou historií ho zaujala a snaží se jí coby veřejnou stavbu zachovat i pro další generace. Letos se proto pustil do zásadní opravy synagogy i sousedního rabinátu za desítky milionů korun.

„Synagog už v Ústeckém kraji moc nemáme, většina z nich lehla popelem, tak to pro mě byla taková výzva, zachránit nějaký starý dům,“ shrnuje Daniel Černý, který si synagogu před 8 lety pořídil ke svým 40. narozeninám.

Žije v Chomutově, ale Žatec mu přirostl k srdci. „Miluji památky, staré domy. Několik jsem jich už posbíral a opravil, tak to bylo takové logické vyústění,“ dodává Černý.

Logo|foto:Český rozhlas

V historickém centru Žatce vlastní několik měšťanských domů, ale synagoga byla pro rodinu překvapení. Nápad koupit ji probral jen s otcem, který shodou okolností v jejím sousedství v dětství bydlel.

„Bylo to v ulici Nádražní schody. Je tam krásná prvorepubliková vilka, kde kdysi na zahradě býval fotoateliér. To je dost symbolické, protože jeden z mých velkých koníčků je fotografie,“ doplňuje Černý.

Rodák z Chomutova s technickým vzděláním se svého času fotografii věnoval profesionálně.

Aktivní je také v komunální politice – byl chomutovským primátorem a stále je nezávislým zastupitelem. „Dnes se vlastně živím technickou prací. Máme malou rodinnou firmu, která dělá kontroly materiálů,“ doplňuje Černý.

Logo|foto:Český rozhlas

Po provizorních úpravách synagogu proměnil v kulturní prostor – pro výstavy, koncerty, sochařská sympozia a různé umělecké přehlídky.

Stále také sháněl peníze na zásadní opravu. Uspěl u dotačního titulu na obnovu kulturních památek UNESCO. Dostal téměř 50 milionů korun. Spoluúčast je 8,5 milionu korun.

„Prodal jsem jeden ze svých domů, abych měl peníze na opravu synagogy. Manželka mi to vyčítá, protože je to prostě milenka, za kterou já jezdím, kde utrácím peníze – takže ta úplně nadšená není, ale respektuje to. Tak se spíš jako špičkujeme,“ popisuje názory rodiny Daniel Černý. Svého rozhodnutí ale nelituje: „Je to sice bláznivé rozhodnutí, ale naplňuje mě to. Cítím se šťastný, když vidím, jak se to vyvíjí, a že za 2 roky bude ten objekt celý opravený.“

Do synagogy, která vždy byla veřejnou stavbou, se pak zase vrátí život.