Na rozdíl od holek vím, že to chci dělat, říká mladý kadeřník

„Už od malička mě baví česat a pracovat s vlasy,“ říká 17letý Martin Kubal. Když ale poprvé někomu zajel nůžkami do vlasů, žádný velký úspěch to nebyl. „V pěti letech jsem zkoušel ostříhat sám sebe a byl to docela průšvih,“ směje extravagantně ostříhaný hoch.

Stát se kadeřníkem se rozhodl už ve třinácti

Další, už skutečně kadeřnický, pokus provedl ve třinácti na vlastní mamince. „Zastřihoval jsem jí konečky a dělal ofinu a byla docela dost spokojená.“

Tehdy se definitivně rozhodl, že bude kadeřníkem. V učení stříhají hlavy svým spolužákům nebo rodinným příslušníkům. „První skutečné stříhání bylo hrozně vyklepané. Ale když už se do vlasů zajede, tak to pak nějak jde,“ vzpomíná Martin Kubal.

Zatím jeho práci nikdo nereklamoval. Jeho učitelka ho chválí. Prý patří k těm skutečně šikovným. „Kluků je v tomhle oboru málo, ale jsou hodně žádaní. Mají cit,“ myslí si Martin. Navíc, když se jde kluk učit kadeřníkem, je si jist, že tuhle profesi chce opravdu dělat. U dívek to neplatí. Mnoho z nich skončí někde úplně jinde.

Martin svou budoucnost vidí jasně: „Rád bych měl vlastní salón. Nejen kadeřnictví, ale salón, ve kterém bude kosmetička, manikérka i pedikérka. Prostě všechny služby pro dámy, které se o sebe starají, na jednom místě.“