Muzeum hornictví a života na Měděnci ukazuje nerostné bohatství Krušných hor

Krušné hory se totiž jmenují podle takzvaného krušení, tedy podle starobylého způsobu drcení rudy. Ta se nejdřív zahřála a následně zchlazovala vodou, čímž se drobila. Práce to jistě nebyla lehká, a tak není divu, že se slovo začalo používat i pro označení něčeho obtížného a souživého.

Je to vidět zejména na technice nebo tvaru a materiálu ochranných helem, ale i na hornických uniformách. V Měděnci můžete vidět různé typy – od staré hornické kytle, až po uniformy vojenského střihu z 50. let minulého století, šité podle vzoru sovětských uniforem. Barva výložek nebo ozdob na rukávech ukazovala, zda jde o pracovníka z dolů uhelných nebo rudných. Nezbytnou součástí starých uniforem byla i čepice s černou péřovou ozdobou – fedrpušem.

Jedinečné minerály a rudy

Krušnohorské minerály jsou unikátem zdejší oblasti, nachází se zde totiž mnoho různých druhů minerálů a rud. Rudy se tu těžily kvůli stříbru, cínu, olovu, kobaltu, železu, niklu, wolframu a vizmutu. Ale dolovalo se tady i uhlí a uran. Pozoruhodné jsou i polodrahokamy jako acháty a jaspisy, najdou se tu i české granáty, které ovšem nejsou vhodné pro šperkařské zpracování, využívají se v průmyslu.

Domácí minerály|foto: Stanislava Brádlová

Krušnohorské polodrahokamy byly a jsou svojí velikostí i kresbou tak nádherné a luxusní, že v nich našel zalíbení i Karel IV. a dal jimi vyzdobit kaple svatého Kříže a sv. Kateřiny na Karlštejně i kapli sv. Václava ve Svatovítském chrámu.

Na počátku roku 2014 byla podána společná německo-česká žádost o zápis této krajiny na Seznam světového dědictví UNESCO. Definitivně by se o něm mělo rozhodnout v roce 2016. Důvodem je nejen úžasná rozmanitost nerostných surovin, ale zároveň 800 let dlouhá hornická tradice a četné památky dokládající vývoj hornictví a proměnu krajiny.