Minietiketa: Párátka
Napsal nám Karel Matějka z Ústí nad Labem. Vadí mu párátko, které občas použijeme, když dojíme. „Nechápu, proč to na stůl v restauraci vůbec dávají. Šťourat se v zubech před lidmi je neestetické, občas se mi u toho zvedne žaludek. Já bych to zakázal“, píše Karel. Co o tom říkají pravidla společenského chování?
Milan Knotek, znalec etikety: „Jeden můj kamarád říká, že by se nikdy nešťoural prsty v ústech, aby odstranil zbytky jídla, od toho je přece nůž. Když jsme ve vybrané společnosti a váháme, jestli párátko použít nebo ne, tak máme možnost to vyřešit jednodušší cestou – můžeme si objednat jídlo, které mezi zuby tolik nezůstává. Párátko ale za určitých okolností použít můžeme.“
Alena Perková, moderátorka: „Tak kdy párátko ano a kdy ne?“
Milan Knotek: „Pokud stolujeme opravdu v dobré společnosti, třeba při nějaké významné akci, tak na to raději zapomeňme. V případě, že sedíme u stolu s kolegy z práce, třeba o polední přestávce, tak je to tolerovatelné, ale nesmíme zapomenout si ústa rukou zakrýt.“
Alena Perková: „Jak to děláte vy?“
Milan Knotek: „Já párátko moc nepoužívám. Když ano, tak s ním jdu raději na toaletu a tam celou věc rychle vyřeším, samozřejmě beze svědků. Uznávám, že taková činnost není na toaletě úplně to pravé, ale připadá mi rozhodně lepší lidi u stolu neobtěžovat. Optimální je vzít si párátko sebou domů nebo do práce a všechno vykonat až tam, pokud to samozřejmě vydržíme, nebo si rovnou vyčistit zuby.“
Alena Perková: „Nikdy jsem si nevšimla, že by kvůli použití párátka někdo někoho napomenul…“
Milan Knotek: „Veřejnost párátka toleruje. Je to opravdu lepší varianta, než když po zubech brouzdáme jazykem, nebo když nedej bože použijeme nůž nebo vidličku – to jsem viděl mnohokrát.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.