Minietiketa: Jak jíst drůbež
„Poslouchám pravidelně váš seriál, poslouchala jsem i, jak jste doporučoval kachnu na svatbu, a přemýšlím, jak se má vlastně správně jíst drůbež – rukama, nebo příborem? Něco jsem slyšela, že příbor by se používat neměl“, píše Hana Novotná z Bíliny.
Milan Knotek, znalec etikety: „Častá otázka. Etiketa přímo nezakazuje jíst kuře nebo kachnu rukama, vždyť se drůbeži přezdívá „maso s držátkem“. Když jsme na rautu, tak můžeme objevit třeba kuřecí stehna, na kterých je na konci kosti alobal, abychom je mohli vzít do ruky a nepotřísnit se.“
Alena Perková, moderátorka: „Takže je to jednoduché – drůbež jíme rukama…“
Milan Knotek: „Tak jednoduché to není. Záleží totiž na tom, na jakém typu společenské události se nacházíme, jestli je to volnější raut, nebo naopak slavnostní večeře, jací lidé jsou kolem nás – jsou to přátelé nebo významné osoby? Abych byl konkrétní – když jíme drůbež doma sami v rodinném kruhu nebo v přítomnosti nejlepších přátel někde na večírku, vezměme si stehno klidně do ruky a okusujme ho. Když jsme ale součástí nóbl společnosti, jak by řekla moje babička, situace se mění…“
Alena Perková: „Proč?“
Milan Knotek: „Představte si, že sedíte u stolu na banketu, nebo na večeři s vedením firmy, situace je vážná, máte na sobě nejlepší oblečení, vedete zdvořilostní konverzaci (dobrý den, pane generální, vám to ale sluší paní vrchní radová), dáváte si pozor na každé slovo, rozdáváte společenské úsměvy… a držíte u toho stehno a zakusujete se do něj. To prostě nejde. Etiketa v tomto případě doporučuje maso krájet.“
Alena Perková: „Někdo ale může namítnout, že mu spousta masa zůstane na talíři a nedostane se k němu…“
Milan Knotek: „To je pravda, ale významné společenské události nejsou od toho, abychom se přišli nacpat. V dobré společnosti, kde jsou vztahy formální, maso krájíme nebo si ho můžeme nechat na příručním stolku obsluhou vykostit. Je to i bezpečnější, nepokecáme si oblek nebo šaty. A pozor – pokud ve společnosti vezmeme drůbež přece jen do ruky, musíme mít k dispozici tzv. finger bowl, to je malá miska s citronem na umytí rukou.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.