Matematik a filozof Bernard Bolzano

Už za jeho života mu větší prosazení znemožňoval tuhý režim metternichovského absolutismu i nepochopení nastupující nové generace národního obrození. Z jedné strany byl Bernard Bolzano vnímán jako příliš novátorský, z druhé jako příliš zpátečnický; z obou pak jako nebezpečný, respektive nežádoucí živel.
Jestliže vám jeho jméno nezní moc česky, máte pravdu – Bernardo se sice narodil v Praze, 5. října roku 1781, ale italskému otci a německé matce. Používal samozřejmě němčinu, sám sebe však považoval za Čecha, jakkoliv v dnes už překonaném pojetí. Ale popořadě…
Bolzano se během svých úspěšných vysokoškolských studií začal zabývat matematikou a filosofií, protože se v rámci jeho zájmů tyto dva systémy silně prolínaly. Není ostatně náhodou, že si velké slávy vydobyl na poli logiky, která je jejich společným průsečíkem. Co se matematiky týče, svými výzkumy silně ovlivnil nastupující obor teorie množin, zejména pak slavného německého matematika Georga Cantora.
Je zajímavé, že matematiku i filosofii stihl Bolzano jaksi „mimoděk“, coby přípravku na své hlavní studium a pozdější kariéru kněze. A skutečně – během několika let získal doktorát z teologie a začal kázat v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze.

Zde je důležité připomenout, že v tomto období, čili po pádu Napoleona a před revolucemi roku 1848, se nacházejí české země asi naposledy v relativně poklidném, či alespoň nekomplikovaném soužití dvou národů – původních, početně významnějších Čechů a politicky poněkud preferovaných rakouských Němců. České národní obrození je teprve ve své rané fázi a obyvatelé zatím nepociťují nacionalismus se svým jazykovým, vymezujícím se pojetím národa jako přirozené kategorie.
Bolzano sám je výslovným stoupencem tehdejšího, z dnešního pohledu dosluhujícího opačného chápání národa. Podle jeho názoru je třeba vnímat národ jako politickou, nikoliv přírodní jednotku; jako svého druhu smlouvu mezi společností a jednotlivcem, který sám na základě své svobodné vůle může do tohoto národa vstoupit. To je důvod, proč se Italoněmec Bolzano považuje za Čecha. Toto tzv. zemské vlastenectví, neřešící jazyk, nýbrž půdou nadiktovaný vztah k vlasti, je ostatně zastáván i tehdejší českou šlechtou, která jinak národní obrození výrazně podporuje.
Rok 1848 za tímto pojetím učinil definitivní tečku, když se hnacím motorem společnosti stal právě zmiňovaný nacionalismus – národy odteď půjdou každý svou vlastní cestou, do svého vlastního státu. Je takřka symbolické, že právě v roce 1848 Bernard Bolzano umírá.

Josef Kriehuber: Bernhard Bolzano|foto: Wikipedia, public domain - volné dílo, Peter Geymayer

Vysíláno v Planetáriu č. 43/2013, 19. října.

Rubrika Historie vědy se vysílá každé čtvrté Planetárium v měsíci.