Lidové obyčeje přelomu starého a nového roku

Již od adventu do konce roku probíhaly obchůzky masek jako projevy patřící k rituálu přechodu. Změna letopočtu je totiž symbolickým přechodovým termínem. Poslední den v roce byl a je prožíván a užíván uvolněně a hlučně, mezi přáteli, v rodině i ve společnosti.

Magie a věštby

Silvestrovská noc je tzv. vigilií Nového roku, a tak se vyznačovala četnými magickými úkony a věštěním. Je to noc naplněná zvláštní atmosférou, noc osudová, pří­znivá pro odhalení budoucnosti. Věštby na prahu Nového roku se týkaly zejména počasí a úrody, zdraví a nemoci či smrti členů rodiny, lásky a manželství. Tak se o silvestrovské noci podobně jako o Štědrém večeru věš­tilo z litého olova či vosku, házením střevícem, ze slupek cibule, z chování psa, z naslouchání a prvního setkání nebo z novoročních snů. Budoucnost se předpovídala z věcí ukrytých pod třemi stejnými talíři. Kdo odkryl chléb, měl mít po celý rok všeho dostatek, kdo peníz, měl bohatství, kdo hlínu, toho čekala bída a neštěstí.

Hlukem proti démonům

Předvečer Nového roku byl a je provázen hlučením v různých formách a různými prostředky, od střílení z hmoždířů a pušek, troubení na roh, práskání bičem, až po dnešní pyrotechniku. Jde o podvědomé zahánění nebezpečných démonů zimy a noci, které se kvůli hluku neopováží přiblížit k lidským obydlím.

Zápas starého roku s novým se uchytil v lidových pověrečných představách: Na Velvarsku se tradovalo, že kdo jde na Silvestra o půlnoci na most, uvidí, jak se pere starý rok s novým.

Městská tradice

Veselé oslavy konce roku patří k městské tradici. S rozvo­jem spolků se ujala tradice silvestrovských zábav. Jejich náplní byly žertovné kuplety a písně divadelních ochotníků, kejklířské výstupy i tzv. živé obrazy. Nezřídka se inscenovala právě smrt „starého roku“. Podle pramenů z konce 19. století se v Poličce na Vysočině konaly zábavy se společenskými hrami a půlnočním přípitkem. Program silvestrovské zábavy v Písku v roce 1883 po žertovných výstupech končil průvodem divadelníků s pohřeb­ními nosítky, na nichž spočinul starý rok. Na jevišti pak byla nad ním držena pohřební řeč, načež byl tento vhozen do otvoru v jevišti. Pak se zase tancovalo.

Měšťané Hanáci

Na venkově se silvestrovské oslavy s žertovnými scénkami a písněmi etablovaly postupně, někde až počátkem 20. století, jako jeden z projevů poměšťování vesnického života, jak to vystihl sběratel moravského folkloru Jan Vyhlídal: „Staří Hanáci Silvestra neslavili, toť obyčej novější, z měst převzatý. Nyní jako měšťané loučí se v hospodě se starým rokem.“

Leníček jako proutíček

Zakončíme jedním tradičním vinšováním: Dej vám Pán Bůh dobrýtro na to nový líto, / abyste měli leníček jako tenhle proutíček / a na něm hlavičky jako tyhle hráštičky / na ten Nový rok!