Lenka Borská: Musela jsem se vyrovnat s tím, že přijdu o prsa. Napsala jsem jim nekrolog

„Už jako dítě jsem byla extrovert. Rodiče mi museli brát mikrofon, v pěti letech jsem měla uzlíky na hlasivkách. Na ORL mi řekli, ať nemluvím,“ vzpomíná. Protože pochází z lékařské rodiny, opakovaně se maminky ptala, proč je nemocná tak často. „Všimla jsem si, že když něco udělám špatně a nedodržím určité postupy, tak to odskáču nemocí.“ Už tehdy vnímala, že zdraví není jen fyzika, ale i psychika.

Původně chtěla studovat psychologii, ale protože se v Hradci Králové neotevírala, pokračovala v rodinné tradici a šla studovat medicínu. Psychologie se ale nikdy nevzdala. „Po skončení medicíny jsem nastoupila na Ústav patologické fyziologie – a to je podle mě královna teoretických oborů. Díky tomu si dokážu vysvětlit, jak nemoci vznikají, jaká je jejich příčina a jaký je jejich průběh,“ popisuje. Právě díky těmto zkušenostem stála před pěti lety u vzniku Ústavu preventivního lékařství Lékařské fakulty v Hradci Králové. „Uvědomovala jsem si, že je lepší nemoci předcházet,“ dodává.

Co dokáže prevence

Ústav preventivního lékařství se věnuje celé řadě témat. „Teď se zabýváme mikroplasty. Zjišťujeme, že lidské tělo obsahuje poměrně vysoké koncentrace těchto látek, ale zatím nevíme, co v těle způsobují,“ vysvětluje. Podle některých hypotéz mohou souviset i s karcinomem prsu, který sama prodělala.

„Zajímá nás i oblast stárnutí. Nejde o to dožít se sto padesáti let, ale dožít se ve zdraví,“ říká. Průměrný Čech tráví patnáct až dvacet let života s chronickým onemocněním, a to je ve srovnání se západní Evropou vysoký nadprůměr. „Přitom až dvěma třetinám těchto nemocí můžeme předcházet prevencí.“

Alex Mynářová a Lenka Borská|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

Podle odhadů bude už v roce 2030 každý druhý Čech trpět alergií. A zanedlouho možná i každý třetí onkologickým onemocněním. Výrazně se také zhoršuje psychická kondice mladých žen. „Poslední data ukazují, že třetina žen ve věku pětadvaceti let má středně těžké deprese a užívá antidepresiva. To znamená, že se něco děje, že čelíme mnohem vyšší psychické zátěži než před třiceti lety,“ upozorňuje.

Když doktorka onemocní

Profesorka Lenka Borská má za sebou úspěšnou léčbu rakoviny prsu. „U mě šlo nejprve jen o podezření. Každý by si měl umět najít prostor sám na sebe. V mém případě to byl dlouhodobý nedostatek času na regeneraci. Když zjistíte, že vám nestačí den volna, víkend, a nakonec ani dovolená, je to špatně. A já to tak měla.“

Diagnóza byla šokem – přestože rozuměla tomu, co k nemoci vedlo. „Důležité je přijít včas,“ říká dnes.

Své prožitky popsala v knize Doktorka v růžovém, kterou začala psát ve chvíli, kdy čekala na operaci. „Musela jsem se vyrovnat s tím, že přijdu o prsa. Nechtěně jsem začala dělat psychoterapii a začala psát nekrolog svým prsům. Psala jsem, co mi daly, loučila jsem se s nimi a přemýšlela nad tím, co pro mě znamená ženství. Bylo to nesmírně stresující,“ přiznává.

Onkolog jí psaní původně nedoporučoval. Nakonec ale uznal, že kniha dokáže pomoct jiným ženám. A věří, že nezůstane u jednoho dílu.

Co rozhoduje o našem zdraví? Kterým nemocem lze skutečně předcházet? Jak se mění psychická zátěž dnešní společnosti? A existuje prevence autoimunitních onemocnění? Poslechněte si v pořadu Alex a host.