Krádeže kovů jsou stále častým kriminálním jevem

Majitelé domů se snaží nájezdům zlodějů bránit tím, že si kupují nekovové okapy a parapety. Podobné je to i s víky u kanálů. Jsou ale kovově věci, které se nedají nahradit jiným materiálem.

Pokud policista nechytne zloděje při činu zrovna v momentě, kdy drží ukradené věci, je nalezení a potrestání viníka prakticky nemožné.

S kontrolami policie mají bohaté zkušenosti i ve sběrnách. Potvrzuje to i výkupčí jedné z ústeckých sběren Rudolf Kreidl: „Je na denním pořádku že u nás policie je. Máme třeba zatčení celostátně hledaného už tady... Samozřejmě kontrolují ve sběrnách kdo se tu pohybuje a jestli se jim ten materiál líbí...“ Zloději v této výkupně vítaní rozhodně nejsou. I sběrna totiž podle Rudolfa Kreidla přichází o peníze.

„My jsme zaplatili, za hodinu nebo za dvě přijel skutečný majitel a samozřejmě zavolal policajty, oni přijeli, sepsali protokol, zabavili nám to a odjeli. A my si to můžeme vymáhat po tom člověku, ale víme že ten člověk nic nemá, takže máme už vyhládnutý lidi, který mají prostě k nám do sběrny zákaz... Tím jsme se to snažili aspoň takhle omezit – nepoznáme samozřejmě jaká věc je kradená, to se nedá poznat.“ vysvětluje Rudolf Kreidl.

Na kontroly sběren chodí také ústečtí strážníci. Kontrolují i lidi s kárkami na ulicích. Když neprokáží, že šrot je jejich, kárku jim zabaví. Víc nemůžou.

Naše zákony ale nahrávají i nepoctivým výkupnám. Před lety například někdo ukradl měděné plechy z ústeckého divadla. Strážníci je vystopovali v jedné sběrně. A tím to podle náměstka primátora Jana Řeřichy skončilo. „Bohužel jsem narazili na naši legislativu, která nám sice umožňuje vstoupit do areálu sběrny a provést tam tu zběžnou kontrolu a podívat se, jestli tam někde ten zcizený materiál nenajdeme, ale v každé té sběrně také najdeme uzamčené prostory, kam už naši strážníci bez povolení nemohou.“ vysvětluje Jan Řeřicha.