K ukrajinským hranicím jezdí pomáhat na otočku i desítky dobrovolníků z Teplicka

„Když jsme přijeli na hranice, tak se samozřejmě báli sednout si do auta k někomu cizímu. Pak ale, když jsme jim koupili kafe nebo nějakou svačinku, tak už viděli, že jsou pohromadě a v bezpečí, tak už byl klid,“ popisuje Pavel Ďačenko, jeden z dobrovolníků, kteří se hned vydali s materiální pomocí k ukrajinským hranicím. Zpět vezli ukrajinské ženy a děti.

„Snažíte se je povzbudit, aby přepnuly – aby nemusely myslet na tu štřelbu nebo bombardování

Pavel pochází z Ukrajiny. Rodinu má v Kyjevě, on už ale od dětství žije na Teplicku – podobně jako Ivan Fedotov. Ten má příbuzné v Melitopolu, na jihu Ukrajiny.

„S člověkem, kterého tam máme, tak řešíme, co budou potřebovat. To se totiž mění ze dne na den. Včera to ještě bylo jídlo, dnes už je to teplé oblečení, protože tam mrzne,“ vysvětluje Ivan Fedotov.

Potřeba jsou léky, teplé oblečení i neprůstřelné vesty

Původně chtěli hlavně pomoct matkám s dětmi, po zkušenostech z místa ale pomoc rozšířili i na jejich muže.

„Ti chlapi, kteří vozí matky s dětmi na ty hranice, nemají také nic. Potřebují spoustu věcí – mobily, centrály nebo neprůstřelné vesty. Je to tam hodně potřeba – i ti, kteří vozí matky s dětmi k hranicím, jsou neustále pod palbou. Přitom mají na sobě jen mikiny – je to hrozný pohled na to všechno,“ vysvětluje Ivan Fedotov.

Potřebné věci pro Ukrajince nakupuje Ivan za peníze, které dárci posílají na jeho účet. Už se sešlo přes 350 000 korun.

„Naše parta se snaží, abychom tam ty věci dostali co nejdřív. Komunikujeme s těmi, kteří vozí lidi z Ukrajiny – oni to od nás přebírají a hned to vezou tam, kde je to nejvíc zapotřebí,“ dodává Fedotov.

Tahle parta přátel ze Žalan a dalšího okolí jezdí k hranicím opakovaně. Teď nakládají další auta a zjišťují, jestli jet do Maďarska, jako dosud, nebo do Polska či na Slovensko.