Jsem rváčka a někdy i chuligánka, směje se novinářka Lea Surovcová

Konkurs do televize vám zařídila babička. Je důležité vracet se k tomuhle momentu rozhodnutí?

Mám hodně dobré rodinné zázemí. Takže my moc dobře vnímáme a vidíme, koho co baví, nebaví. Takže mám to obrovské štěstí. A možná proto i mám tu sílu pomáhat ostatním nebo řešit příběhy lidí okolo, protože tím nejsem zatížena. Naopak mám před sebou velmi dobré ukázky toho, jak to má v tom životě vypadat. Takže myslím, že to bylo naprosto klíčové.

Vaše příjmení Surovec v tom mužském významu znamená chuligán anebo rváč. Jste chuligánka a rváčka, umíte ubránit projekt, vydupat něco z toho, co se může jevit jako nemožné?

Já si myslím, že jsem rváčka stoprocentně, a myslím, že někdy i chuligánka, protože myslím, že často klamu tělem. Někdy i na těch natáčeních, když jsem dřív dělala nějaké kontroverzní věci až investigativní, tak často jsem pokládala otázky takovým svým prvoplánovým stylem, že vlastně nevím, která bije, já jsem taková malá blondýna, pak jsem udeřila. Takže myslím, že i chuligánka i rváčka jsem, protože bez toho to nejde.

Alena Zárybnická a Lea Surovcová|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

Zdá se vám, že přicházíme o novináře, kteří chtějí odkrývat pravdu a dělat těžká témata?

Asi budu teď mluvit nepopulárně, ale myslím si, že ano. Mám z toho vlastně velké bolení, protože já tu novinářskou práci miluju, že jsou to takové moje drogy. Vnímám to a sleduju to, někdy se i o tom bavím třeba se studenty vysoké školy, že sami říkají, že je mrzí, že řada jejich spolužáků chce raději třeba spravovat někomu Instagram nebo dělat PR a odejít od té novinařiny jako takové. Pojďme si říct, že je to těžká práce.

Ale zase máme třeba řadu mladých, šikovných kolegů, kteří to vnímají tak, že je to náročné a že do toho jdou za každou cenu a snaží se a ví, že prostě někdy ta pracovní doba není od do, že prostě někdy je to náročné.

Novinářská práce je strašně důležitá, je a bude i v době dezinformací, v době, v které teď jsme, důležitá. Já bych byla ráda, abychom se prostě nevzdávali, abychom se nenechali opít nějakým pozlátkem.

Poslední otázku klade umělá inteligence a ptá se: Kdybyste měla možnost změnit jednu věc na současné žurnalistice, co byste udělala?

Já bych chtěla, abychom se trošku vrátili ke kořenům, abychom si řekli, že nás žádná umělá inteligence nemůže nahradit, že prostě pátrání po všech zdrojích, tématech a po tom, abychom se dívali kolem sebe, to nic nenahradí. Chtěla bych, aby začala mizet ta povrchnost, abychom se zase vrátili ke kořenům a víc do hloubky.

Proč její šéf zapomněl na to, že ji chce vyhodit? Proč se Lea Surovcová rozhodla natočit dokument o mladých ovdovělých lidech?