Josef Laufer - zpěvák

Málo se ale ví, že měl i své divadlo, že působil léta jako režisér zábavných pořadů v polské televizi a možná nevíte ani to, že píše už druhou knihu povídek.

Poslechněte si celý rozhovor z přiloženého audiozáznamu... Pohodu u poslechu Vám přeje Český rozhlas Sever!

Níže naleznete také přepis celého rozhovoru:

Slávka Brádlová, moderátorka: Tím dnešním hostem je muž, který se může chlubit mnoha profesemi. Herec, zpěvák, scénárista, také režisér, moderátor, tlumočník, textař ba i bavič, také je to manžel a otec. To všechno pod jedním jménem José Rodriquez de Montagnes. A omlouvám se, jestli nevyslovuji tak úplně správně. Hezký den.

Josef Laufer, herec, zpěvák: Dobrý den, tady Josef Laufer, dobrý den.

Slávka Brádlová, moderátorka: Já si myslím, že i podle hlasu by posluchači českého rozhlasu Sever poznali, ostatně vy sám jste mi před lety řekl, jestli vím, co zapůsobí na ženu jako první? Já jsem tenkrát zaváhala, protože myslím si, že to máme každá trošku jinak a vy jste řekl, že hlas a já jsem si to zpětně promítla a dala jsem vám za pravdu.

Josef Laufer, herec, zpěvák: Já myslím, že to je i u zvířat a zvířátek, že jako reagují na hlas. Je to první vlastně kontaktní projev.

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak, Josef Laufer je opravdu naším hostem a setkali jsme se při příležitosti takového zájezdového představení v Městském divadle v Žatci. To představení se jmenuje Vražda na recept a vy hrajete, no, těžko říci, titulní roli, ale rozhodně jednu ze dvou hlavních, protože hrajete poručíka Columba.

Josef Laufer, herec, zpěvák: Ano, tak to jsou dvě stěžejní postavy, je to ten vrah a samozřejmě za chvilku se objeví poručík Columbo a jak je známo z těch seriálů a z těch jeho příběhů, tak dlouho dusí, až udusí.

Slávka Brádlová, moderátorka: Udusí úspěšně a pohádka se potvrdí, zlo opět bude poraženo dobrem.

Josef Laufer, herec, zpěvák: Tady je ta, tahle hra je velice zvláštní v tom, že ona myslím ani v seriálu neobjevila, to byla původně vlastně divadelní hra jako jedna z prvních, ze které potom se rekultoval vlastně ten seriál, a to ještě ani nehrál Peter Folk. Dokonce ani, když uvažovali poté, že by se to mělo objevit v televizi, tak ještě pořád to nebyl Peter Folk, že to hráli jiní herci jako Joe Coten a jiní a posléze pak někoho oslovili, také hodně slavného, ten do toho nějak nechtěl, až se Peter Folk rozhodl, že to vezme a tu postavu, tu figuru vystavěl.

Slávka Brádlová, moderátorka: Vystavěl ji tak dokonale, že dneska všichni vědí gesto typické, baloňák typický, doutník typický. Tak se podíváme, jak jste si s tou figurou poradil vy.

písnička

Slávka Brádlová, moderátorka: Hostem Českého rozhlasu Sever Dopoledního Expresu je herec, tentokrát herec nejenom zpěvák Josef Laufer. Vraťme se k těm charakteristikám Columbovým. Doutník, to by u vás hrálo docela dobře, i když prý už jste sám aktivně doutníky kouřit přestal.

Josef Laufer, herec, zpěvák: Tak asi osm let, co jsem toho nechal.

Slávka Brádlová, moderátorka: Nicméně, víte, jak se to drží, víte, jak se s doutníkem má nakládat?

Josef Laufer, herec, zpěvák: Doutníkový rutinér.

Slávka Brádlová, moderátorka: Zmačkaný baloňák, tak tady si myslím, že to může být dost těžké, protože vy jste chodil a chodíte vždycky oblečený dobře, taková jemná nedbalá elegance a zmačkaný baloňák na vás mi moc nesedí.

Josef Laufer, herec, zpěvák: Je zmačkaný, protože role je role a musí to tak vypadat, jako věrohodně. Víte, problém je ten, že nebo problém, jasné je v tomto, že mraky herců si myslím tuto postavu na první dobrou okamžitě předvedou, protože jsou jasná gesta a jeho mluva, takže stačí jenom, aby řekli nějakou legendární jeho větu nebo typickou a v tu ránu si všichni vybaví toho Petera Folka v této roli. Je pravda, že jsem dlouho přemýšlel o tom, jestli je dobře tu postavu jaksi si vytvořit po svém a nebo ji předvést lidem tak, jak si jí přejí vidět a musím říci, že po různých konzultacích, dokonce i s mojí ženou divadelnicí, Chytrou horákyní jsme dospěli k názoru, že skutečně je to jako komedy del art a postava se nemůže změnit, je jednou daná, takže jsem chtěl, aby lidi zapomněli na to, že to hraji já a aby se vlastně choval jako on. Tudíž jsem si ho studoval a nastudoval a celý tajemství té postavy, aby si lidi užili tu postavu a nepřemýšleli o tom, jestli to zrovna hraje ten Laufer, který dokonce v očích mnoha je pořád třeba jenom zpěvák, tak to tajemství toho je ten tajming, tam je to prostě přesně, jak jsou ty věty postaveny, položeny a jak vtáhne do té myšlenky toho svého protivníka a já si myslím, že v tom načasování přesně ono, to je to, co vytváří to napětí. Tam si myslím, že víte, když se objevím na začátku, tak se pochichtávají, pousmívají, protože jsou rádi, že vidí tu figurku, ale časem na ní zapomenou a jaksi se, jak by řekl Werich, vcůcnou se do děje a zapomenou na to, že jsem to já, až do děkovačky, což jsem rád a vnímají tu postavu jako postavu.

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak, kdo si chce ověřit tahle slova, nechť zvolí pro některé příští divadelní představení právě titul Vražda na recept. Dnešním hostem ve vysílání Českého rozhlasu Sever jsem představila jako Josého Rodriqueze de Montagnes a ještě jsem se omlouvala za tu patrně ne velmi přesnou výslovnost. Já myslím, že přeci jenom bychom to mohli v závěru rozšifrovat, protože vy pocházíte z takového zajímavého spojení. Vaše maminka byla Španělka, narodil jste se blízko La Rochelle tuším?

Josef Laufer, herec, zpěvák: Ano, v Sables d'Ollone u La Rochelle. Maminka byla Španělka, tatínek byl ze severní Moravy a byl lékař a v občanské válce ve Španělsku potom se potkali, tam se vzali. Maminka si udělala zdravotnický kurs a šla do špitálu pomáhat a tenkrát, když byla občanská válka, tam se seznámili a tam mě počali, takže pak, když byli internováni všichni po vítězství v té občanské válce, tak tam vlastně v blízkém klášteře jsem se narodil.

Slávka Brádlová, moderátorka: To je docela dramatický start do života a myslím si, že celý ten váš život za nějaké memoáry by stál. Vy sám jste tuhle myšlenku už před časem odmítl, že to opravdu ne, ne, ne. Nicméně, to literární puzení nějaké bylo, protože roura od kamen, to je přeci literatura?

Josef Laufer, herec, zpěvák: Je to povídková knížka Roura od kamen, je tam 11 povídek. Vyčinil mi pan Troška, jenom když mi řekl, mně se líbili, ale je jich tam málo. Tak, abych pravdu řekl, když mě oslovili abych o sobě sepsal nějaké memoáry, tak jsem to odmítl, protože už potřistakráte říkám, že nemám rád pomníky zaživa a vzhledem k tomu, že bych si na všechno nevzpomněl, co bych jako tam možná chtěl mít, tak by tam všechno býti nemohlo a kdyby tam úplně skutečně bylo, aby to byla třistastránková sága, nudná, tak jsme si říkal, já bych to nějak zkrátil a napadla mě vlastně ta krátká forma, tudíž jedna z nejtěžších, a to jsou povídky. Dneska jsem zrovna četl jednoho sloukaře, kterého mám velice rád, Steva Fischera, to je Američan žijící v Praze, a to je úžasný a tak si myslím, že to je vůbec nejtěžší forma. Ale ty povídky, je to přeci jen o něco těžší než se rozprostovlasatit v nějakém románu. Nemají nic společného se mnou, byť tedy sem a tam, člověk v určitých situacích použije něco, co sám zažil, ale jsou to různé příběhy, z různých prostředí a jsou vypointovaný tak, jak já rád sám mám rád pointy, když čtu. Nepřirovnávám se, v žádném případě, to ne, ale ta pointa musí být silná. Dramatická linka, aby tam byla správně ta forma a ta pointa. Nakladatelství Fragment už mě požádalo, jestli bych pokračoval, takže to se bude jmenovat ta knížka Černá a bílá kráva a tam už mám pět hotových povídek.

Slávka Brádlová, moderátorka: Když mluvíte o pointě v povídce, tak jsem si vzpomněla na výrok Antona Pavloviče Čechova, nebudu citovat přesně, ale říkal něco v tom smyslu, že v povídce, pokud se v prvních řádcích objeví hřebík, tak v závěru si hrdina na ten hřebík musí alespoň pověsit čepici. I tak se dá říkat pointě?

Josef Laufer, herec, zpěvák: On také říkával, že když na zdi visí puška, tak se z ní musí vystřelit.

Slávka Brádlová, moderátorka: S Josefem Lauferem by se dalo povídat ještě hodiny, hodiny, nechme si to zase třeba na příště, pro dnešek už jenom díky za váš čas, za hezké vyprávění a někdy na severu na viděnou, na slyšenou.