Jaroslav Suk – lingvista a disident, kterého StB donutila k emigraci, rodák z Loun
Do rodiny levicových novinářů se v Lounech v roce 1948 narodil disident a lingvista Jaroslav Suk.
Matka i otec pracovali v ČTK. 15letý Jaroslav s nimi v roce 1963 odjel na pracovní pobyt do Moskvy. Tam vystudoval střední školu a jeden rok novinářské fakulty.
Styk s tehdejší sovětskou realitou mu prý otevřel oči. „V Moskvě jsem viděl, že to všechno, co nám říkali, byla lež Smrad, tlačenice, neúcta k člověku,“ uvedl v rozhovoru pro Paměť národa.
Rodina se ale stýkala s předními umělci, což bylo naopak obohacující. Jaroslav psal články o kosmonautice, které mu doma publikovalo Rudé Právo a časopis 100+1.
V roce 1967 se vrátil do Prahy na Filosofickou fakultu UK. Události roku 1968 ho zastihly na studentském pobytu v Izraeli.
Po návratu organizoval studentské stávky a spoluzakládal radikální levicové Hnutí revoluční mládeže. Kvůli svým postojům byl v roce 1970 zatčen a odsouzen ke dvěma letům vězení.
Po propuštění založil se svou manželkou exilové nakladatelství samizdatové literatury Krtek a Datel. Později byl jedním z prvních, kteří podepsali Chartu 77. Státní bezpečnost ho v rámci akce Asanace donutila v roce 1981 k emigraci.
Usadil se ve Švédsku, kde dostudoval a učil na mnoha typech škol. Podporoval odtud činnost Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a dovoz exilových tiskovin do ČSSR. Zabýval se jazykovými překlady. Je také autorem slangových slovníků. V současné době žije ve švédské Uppsale.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
