Jan Kalousek - zpěvák
Ve středu 14. ledna jsme měli ve studiu zpěváka Jana Kalouska, se kterým si povídala Slávka Brádlová. Pokud jste rozhovor neslyšeli, zde máte příležitost...uvnitř naleznete nejen audiozáznam povídání, ale i jeho přepis. Tak příjemné počtení či pěkný poslech!
Slávka Brádlová: Český rozhlas Sever a jeden z prvních hostů po Novém roce, zpěvák, muzikant, kytarista, taky fotograf, taky cestovatel. Našlo by se možná těch rolí ještě víc, zkrátka Honza Kalousek. Pěkný den.
Honza Kalousek, zpěvák, muzikant, kytarista, fotograf, cestovatel, skladatel: Dobrý den.
Slávka Brádlová: Měla bych začít takovou vaší malou vizitkou. Snažila jsem se vypočítat několik těch vašich rolí. Co jsem vynechala, co považujete za důležité?
Honza Kalousek, zpěvák, muzikant, kytarista, fotograf, cestovatel, skladatel:
Já nevím, jestli jste říkala skladatel. Tak, jestli ne, tak ještě tohle.
Slávka Brádlová: Na co jste tedy z té skladatelské dílny nejvíc pyšný?
Honza Kalousek, zpěvák, muzikant, kytarista, fotograf, cestovatel, skladatel: No, já musím říct, že jsem docela rád, že třeba po těch letech, že jo, já už to dělám nějakej pátek, že člověk pořád nějakým způsobem slyší třeba svoje písničky a že se mi vůbec za tu svoji jakoby kariéru, pokud to tak nazýváme, jo, chceme nazývat, tak že jsem měl písničky, který jsou dneska ještě slyšet, jo. Ať už je to Čas sluhů, který jsem nazpíval se skupinou ZOO, anebo potom Chodím ulicí, Řeka v plamenech, Hvězdy se mění, Bílý kraj, to je vánoční písnička, Svatý Valentýn, to se hrálo na svatýho Valentýna, vždycky kolem 14. února se to rozezní v rádiích a další. Takže já prostě mám z tohohletoho docela radost.
Slávka Brádlová: Telefonní seznam vašich písniček by byl docela dlouhý. Určitě některé z nich dneska posluchači Českého rozhlasu Sever si ještě z našeho vysílání užijí, ale hlavně si užijí to povídání s vámi.
Slávka Brádlová: Český rozhlas Sever, dnešní host Jan Kalousek, Honza Kalousek, nevíme, na co slyšíte raději.
Honza Kalousek, zpěvák, muzikant, kytarista, fotograf, cestovatel, skladatel: No, v momentě, kdy řeknou to křestní jméno, tak se třeba neotočím, až řeknou to příjmení, tak už se otočím.
Slávka Brádlová: My jsme tady naproti sobě, takže nemusíte se nikam otáčet. A pojďme k tomu, co je možná pro Severočechy teď nejzajímavější. Vy jste 1. prosince vystupoval v Ústí nad Labem, a pak byl stejný koncert v Praze v Hybernii až 2. prosincem. Takže severočeská metropole tentokrát byla místem premiéry. Proč?
Honza Kalousek, zpěvák, muzikant, kytarista, fotograf, cestovatel, skladatel: No, já jsem se domluvil, respektive jsem byl osloven panem primátorem, že by byl strašně rád, kdybych s Barry Masonem přijel. My jsme se náhodně setkali na jedné akci a slovo dalo slovo a on mne potom propojil vlastně s Národním domem a domluvili jsme se, že tady uděláme vystoupení a časově to prostě vyšlo zrovna tak, že prvního a v Praze jsme vlastně hráli teda druhého.
Slávka Brádlová: Takže máme takovou malou premiéru. Ale jméno Barry Mason možná mnoho Čechů zase tak úplně dobře nezná. Tak představte ho.
Honza Kalousek, zpěvák, muzikant, kytarista, fotograf, cestovatel, skladatel: No, pan Barry Mason je světoznámý skladatel. Ne, aby si to lidi třeba pletli s Perry Masonem, že jo, i když marketingově to potom určitě dobře funguje, i když si to někdo splete. My jsme se setkali před asi rokem a půl, když jsem pracoval na svém novém cédé náhodou a natáčel jsem ve studiu Českého národního symfonického orchestru v Hostivaři. No a Barry Mason s nimi dělal nějakou práci tehdy a my jsme se tam nějak dali do řeči a padli jsme si do noty, protože oba skládáme písničky a tak, máme rádi hudbu a domluvili jsme si, že spolu něco třeba napíšeme. A slovo dalo slovo a my jsme se krátce nato sešli, složili jsme písničku u mne doma tím, že já jsem volal Barrymu, jestli už je na cestě, on říkal: "Jo, právě jsem v taxíku. Tak mne tady napadla taková melodie." Teď mi ji zapískal do telefonu a já jsem si tak říkal, jo, jo, jo, to je fajn, to je dobrej refrén, no, tak jo, tak já se budu snažit tady k tomu něco vymyslet. No a než přišel, tak jsem dal dohromady vlastně sloku, pak samozřejmě jsme to obměnili ještě nějakým způsobem a stihli jsme to vlastně ještě natočit, takže se to dostalo na, na to poslední cédé.
Slávka Brádlová: No, tak tentokrát zkrátka ty múzy líbaly hodně rychle. Také Barry Mason se o vás vyjádřil velice pochvalně. Řekl, že jste dobrý chlap a dobrý textař. A myslím si, že když to řekne hvězda jeho velikosti, no, to už má nějakou váhu.
Honza Kalousek, zpěvák, muzikant, kytarista, fotograf, cestovatel, skladatel: No, tak mu asi museli přeložit možná nějaké texty, to nevím, ale rozhodně jsem od něj slyšel nějaké komplimenty, co se týká jako mé osoby a nezbývá nic, než jako bejt rád samozřejmě, jo, protože od takovýhleho člověka, který složil takový hity, jako, jako Dilaila pro Toma Jonese nebo Poslední valčík, který se vlastně dodneška hraje na konci každého plesu, že jo, se hraje Poslední valčík a ta písnička i tak vznikla, že vlastně oni skládali s Les Reedem, což byl jeho spoluautor mnoha písní, tak chtěli napsat nějakou písničku a jeho rodiče se vždycky vraceli z plesů a on zdálky slyšel vždycky, když hlásili: "Vyzvěte svého partnera na poslední valčík." A ten výběr té písničky byl náhodný, prostě byl to nějaký waltz a oni, když takhle přemýšleli o nějaké písničce a on, jeden z nich, tady tu příhodu vyprávěl, tak říkal: "Hele, ..." Barry Mason říkal, "Hele, existuje nějaká písnička, která se jmenuje Poslední valčík, vůbec?" A on říkal: "No, tak já o žádný nevím." A on říkal: "No, tak to není špatnej název, že jo, Poslední valčík." Takže složili potom tu slavnou písničku The Last Waltz a mnoho dalších samozřejmě, která zpívá Barbara Streisand nebo Elvis Presley nebo The Drifters, Aznavour a další.
Slávka Brádlová: Tak zkusíme si dát třeba Poslední valčík, ale pak se rozhodně vrátíme k Janovi nebo k Honzovi Kalouskovi a k jeho muzice.
Slávka Brádlová: Jan Kalousek je hostem ve vysílání Českého rozhlasu Sever. Povídáme o muzice, zatím o té cizí, tak pojďme k té vaší vlastní. A dá se říci, že na sklonku roku 2008 jste ukázal, že velmi vnímáte, co je vlastní a co je hudba někoho jiného. Říkám to možná trochu květnatě. Mám namysli spor se Support Lesbiens, respektive s kolegou Helešicem. Řekněte mi, proč jste do toho soudu šel? Já si myslím, že o ty peníze nešlo. To mi k vám nějak nesedí.
Honza Kalousek, zpěvák, muzikant, kytarista, fotograf, cestovatel, skladatel: No, já jsem to pochopil hned z toho úvodu, že se chcete zeptat na tuhletu záležitost. Máte pravdu, za prvé tam nejde o dva takty, tam jde o daleko širší podobnost než dva takty, protože to je figura, která se v refrénu opakuje čtyřikrát, vlastně, vlastně osmkrát čtyři takty, jo. Tady z té figury je absolutní podobnost ve dvou taktech a v těch ostatních jakoby opravdu velká podobnost. Ale to není tak důležité. Já jsem do toho sporu šel z toho důvodu, já si to pamatuju docela přesně. Já jsem hrál někde v Olomouci a byl jsem tam na rozhovoru v jednom rádiu a najednou za mnou přiběhl dýdžej z rádia a říkal: "Hele, nějaký Angličani hrajou tvojí písničku, pojď si je poslechnout." Já jsem říkal: "Jo?" No, tak jsem tam šel a tam běžela tahleta písnička, a pak přišel refrén a já jsem říkal: "Jo, to je docela takový podobný, no. To mi připadá zvláštní." No a tak nic, a pak jsem tomu nevěnoval pozornost, prostě samozřejmě, to je jedno. Potom samozřejmě z té písničky se stala hodně hraná písnička a v ten moment mne začali různě říkat lidi: "Jo, hele, tady ta písnička zní podobně." No a pak se začaly ozývat takový hlasy: "Hele, ty jsi tady okopíroval nějaký Američany, nějaký ..., vždyť to je úplně stejný." A začalo takový kolečko, kdy vlastně já jsem najednou byl v nějaký pozici, že jsem byl jakoby atakován těmito lidmi. No a já jsem v tom momentě se rozhodlo, že to není úplně košér, tak jsem se z té situace chtěl nějak vyvázat a zvolil jsem nějakou cestu a ta cesta byla taková, že jsme se chtěli domluvit vlastně, nebo já jsem se chtěl domluvit na Ochranném svazu autorském, kde se udělala schůzka, kde byli vlastně skladatelé, asi myslím, že byli čtyři pánové, kteří jsou také členové OSA, kteří se k tomu vyjádřili a vlastně dali mi zapravdu, že ta podobnost je velice, velice vysoká. No, ale pan Helešic se nechtěl nějakým způsobem domluvit vůbec na ničem vlastně, což zase já respektuji a v tom momentě nebyla žádná jiná další cesta, než občanskoprávní spor. Třešnička na dortu byla to, že když jsem potom slyšel takzvaný "mashup", což je taková forma hudební, kde se míchají různé písničky dohromady, od skupiny, tuším, Radio /nesrozumitelné/, tak to je kapela, která hraje někde po klubech, ale slyšel jsem tu písničku v MP3, tak ta písnička je složena vlastně z těch našich dvou písniček, z té Chodím ulicí a z toho In Da Yard. Ta sloka má strašně vysokou podobnost zase s Klárou od Chinaski, jo, což byl taky ohromnej hit, prostě, tam je to "tam dam, dadada, Kláro, už několik dní ...", jo a oni tam zpívají "tam dam, dadadadadadadada ...", jo, takže prostě to je taky jako strašně vysoká podobnost. Tak zřejmě si myslím, že tyhlety vlastně chytlavý melodie, protože to už jednou byly hity, obě dvě písničky, Chodím ulicí, i třeba ta Klára, že jo, samozřejmě, ta Klára byla obrovským hitem před pár lety, tak to člověku zůstane v hlavě, a potom podvědomě to někde použije, ani neví proč a tak dále, ale, ale holt už to bylo jednou zaregistrováno dřív a tak to je.
Slávka Brádlová: Mým hostem je dnes skladatel, muzikant, zpěvák, kytarista, fotograf, cestovatel. Tak na ty poslední dvě role nebo poloprofese už se asi nedostane dnes, ale mohlo by se dostat ještě na něco zajímavého. Česko proti bídě, taky akce proti hladu a i tam figuruje vaše jméno. A jste, řekla bych, v docela zajímavé a dobré společnosti. Mezi těmi, kteří podporují třeba kampaň proti bídě, je Salma Hayek, přímo fotografie nad vámi, taky je tam George Clooney, taky třeba Jan Kraus.
Honza Kalousek, zpěvák, muzikant, kytarista, fotograf, cestovatel, skladatel: Já už několik let jsem vlastně byl vstřícný k tomu, když mne oslovil někdo a týkalo se to nějaké akce humanitárního charakteru. Samozřejmě ta Afrika je strašně krásný kontinent, já jsem byl na několika místech v Africe, nejradši mám tedy Etiopii, ale byl jsem, byl jsem v Keni, byl jsem v Jižní Africe, byl jsem v Tanzanii. To není důležité. Ale vždycky, když je taková nějaká situace, kdy člověk může tady v tom ohledu pomoct, tak si myslím, že je důležitý, aby, aby nějakým způsobem se toho účastnil. Jsou nějací lidé, kteří mají nějakou představu a chtějí nějakým způsobem pomoct, tak ať pomáhají. I když samozřejmě můj názor na tu Afriku, mám taky svůj názor na celou tu záležitost, která je ohromně složitá, protože tam demografie po ..., vlastně ty kvazidemokratické režimy, které se nazývají režimy demokratickými, ale v podstatě nejsou, po zkreslování různých údajů tak, aby se jim dostalo co nejvíc humanitární pomoci, a potom třeba jsou nějakým způsobem zneužívány a tak dále. Ale to je zase takový háv, za který se člověk nemůže schovat, protože pravda je, že ti lidi, kteří prostě jsou na tý ulici, tak ti žijou v úplně jiných podmínkách a u nás, vlastně v České republice, my jsme strašně zhýčkaní, jo. My si vůbec neuvědomujeme, že žijeme v tom přešťastném pásu, kde žije určité procento lidí, tuším, že je to asi šest procent z planety, že žijeme v podstatě v blahobytu, v ohromném blahobytu a v přepychu. Takže tady někdo si stěžuje na svoje vlastní problémy, že prostě každej si myslí, že má málo, jo. To jsou prostě takové vlastnosti člověka přirozené ale. Bohatý je ten, kdo ví, že už má dost.
Slávka Brádlová: Řekla bych, že ten je dokonce i moudrý, ale takových je hodně málo.
Honza Kalousek, zpěvák, muzikant, kytarista, fotograf, cestovatel, skladatel: Je to možné. Je to pravděpodobné dokonce, bych řekl.
Slávka Brádlová: Stojíme na prahu roku 2009. Vaše zatím poslední album má datum narození rok 2007. Můžeme něco očekávat, nebo máte třeba jiný projekt?
Honza Kalousek, zpěvák, muzikant, kytarista, fotograf, cestovatel, skladatel: Tak já bych strašně rád, já bych strašně rád ještě něco nahrál. Ale můžu vás upozornit, že v dnešní době je to neskutečně složité něco nahrávat. Úplně se změnila struktura, jo. Tři úrovně pirátství, ta ochrana autorských práv, teďka nenarážím na ten spor, ale vůbec obecně, je samozřejmě někde úplně jinde. Jedna věc je právo, ale druhá věc je vymáhání. To prostě není možný! A za další, třeba u nás se situace strašně změnila, jo. Dneska vlastně, když vydáte nějakou novou věc, za prvé, lidi nezajímají příliš koncepční alba, lidi zajímá nějaký hit, někde slyšet, rychle poslechnout a dál, jo a koupit si to na nějakým výběru. A ty rádia se přirozeně snaží být konzervativní, nechtějí do žádných rizik. A prostě jedním z takových rizik může být nasazení nové písničky. Takže myslím si, že s tím má problém asi většina lidí, kteří něco vytvářejí a tím pádem je strašně, strašně těžké v dnešní době něco ..., stojí vás to prostě strašnýho úsilí, jo a po každým takovým úsilí, vy si řeknete: Mám na to ještě sílu? Má to vůbec nějakou cenu něco takovýho dělat? Protože jsou vám vlastně takový klacky házený pod nohy, který vy musíte překročit, což může samozřejmě člověka jenom posílit, jo, to je pravda. Ale já si nestěžuju vůbec. Já akorát říkám, že ta situace prostě dneska taková je, oproti tomu jaká byla dříve, protože ten byznys se úplně změnil, zmenšil, ty nahrávací společnosti zchudly a od toho se vlastně odvíjí všechno ostatní. A dneska ti mladí lidi, pro ně hudba je v podstatě jako nějaký podklad pro počítačovou hru, jo.
Slávka Brádlová: Jinými slovy, žádný konkrétní projekt ještě neexistuje. No a pokud by čistě náhodou v průběhu roku 2009 vznikl, tak se přihlaste.
Honza Kalousek, zpěvák, muzikant, kytarista, fotograf, cestovatel, skladatel: No, já se určitě přihlásím. Já myslím, že Český rozhlas do té doby určitě nezanikne. Já tímto zdravím všechny posluchače Českého rozhlasu a přeju vám ještě mnoho úspěšných let a mnoho pozorných posluchačů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.