Jak průmyslová revoluce změnila podobu světa

Teprve v novověku se začaly objevovat postupné kroky, které připravily půdu pro obrovský rozmach průmyslu: patří mezi ně v teoretické rovině vznik klasické politické ekonomie v podání Angličanů Smithe a Ricarda. Neméně důležitým faktorem bylo množství objevů a vynálezů ve Velkém století vědy, tedy ve století sedmnáctém. Následné století na to navázalo vznikem a rozvojem té části fyziky, které říkáme termodynamika. Síla lidských paží je nahrazena onou příslovečnou silou páry. V praktické rovině stojí za vznikem průmyslu rozvoj podnikatelské vrstvy, umožněný především v zemích, které přijaly reformované náboženství. Díky těmto vlivům vykrystalizovala část populace, jež disponovala dostatečnými finančními prostředky, znalostmi vhodných způsobů investice i technologickým zázemím pro své dalekosáhlé plány. A jaká že byla konkrétní cesta vedoucí od cechů přes manufaktury až k továrnám?

Vše začíná v Anglii, kde bylo zapotřebí rychle a ve velkém zpracovávat ovčí vlnu na textil. Tím ovšem postupně vznikla potřeba nových a lepších strojů, které budou produkovat látky v požadovaném množství. Tím je následně vznesen požadavek na velkou výrobu takovýchto strojů, což je předpokladem pro rozvoj strojírenství. Tyto stroje musí být kvalitní a vydržet velkou zátěž, to znamená, že dřevo je zapotřebí nahradit kovem. Aby se železná ruda mohla přeměnit na železo, je zapotřebí koksovacích pecí, a tedy i koksu, společně se strojírenstvím se proto rychle rozvíjí i hutnictví. Velké objemy výrobků, strojů a surovin je zároveň nutné převážet z místa na místo, a to co nejrychleji – vždyť čas jsou peníze! Tak se průmyslová revoluce ujme i dopravy. Koně a povozy začnou vytlačovat parníky a koněspřežné dráhy, pro které se musí vystavět vodní kanály, železnice, viadukty, mosty… Člověk tedy začne mnohem intenzivněji měnit tvářnost krajiny, kterou už nechápe jako sílu hodnou respektu, nýbrž jako zdroj surovin, které je zapotřebí získat dřív, než to udělá konkurence.
Tak se během několika desetiletí nastartoval nový sektor ekonomiky, který dnes nazýváme sekundární. Je zřejmé, že průmyslová revoluce měla v různých částech Evropy rozdílné tempo, a tak zatímco Velká Británie se díky svému náskoku stala světovou velmocí číslo jedna, v Rusku můžeme industrializaci vidět ještě za Stalinovy diktatury. Ostatně ideologie Sovětského svazu obratně využívá, či spíše zneužívá, dalšího z důsledků průmyslové revoluce, a tím je vznik nové společenské vrstvy, dělníků. Sečteno podtrženo – přelom 18. a 19. století proměnil od základů přírodu i společnost a posunul nás směrem, z něhož už dnes prakticky není cesty zpět.

Bavlnářská velmoc - Birmingham, jak ji v roce 1840 viděl Edward Goodall|foto: Wikimedia Commons, Public domain

Vysíláno v Planetáriu č. 39/2012, 22. – 28. září.

Rubrika Historie vědy se vysílá každé čtvrté Planetárium v měsíci.