Hledání smyslu českých dějin – Václav Kaplický

Historická próza má v dějinách české literatury silnou tradici, kterou posílilo zejména historiografické úsilí Františka Palackého a románová tvorba Aloise Jiráska. Obrozenecký koncept historické prózy, zaměřený na obhajobu národní svébytnosti, se však po vzniku Československa vyčerpal. Novou linii uvažování o smyslu českých dějin v meziválečném období představil Vladislav Vančura, po druhé světové válce pak Václav Kaplický.
U málokterého spisovatele platí tak důsledně zjištění, že hlavní téma jeho pozdější tvorbě mu dalo místo, na kterém se narodil. V případě Václava Kaplického šlo o Červený Dvůr u Sezimova Ústí. Je to obec poblíž Kozího Hrádku, zříceny hradu, na němž v letech 1412-14 pobýval Jan Hus.

Střední školu absolvoval Václav Kaplický na táborské reálce, kde se poprvé projevil jeho literární talent. Ve svých poznámkách a vzpomínkách, které natočil v Československém rozhlase v několika pořadech v rozpětí let 1957 – 1980, se kupodivu nikde nezmiňuje o osobních zážitcích a zkušenostech s válečným děním. V roce 1915, tedy v pouhých 20 letech, byl totiž odveden a na haličské frontě později padl do zajetí. Jakkoli muselo jít nepochybně o traumatizující zážitek, ve sledu svého vyprávění se ho dotýká jen okrajově.

Obálka knihy V.Kaplického|foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

V dvoudílném románě Železná koruna vytvořil Václav Kaplický nepochybně nejživotnější postavu svého díla, lidového buřiče Jana Štelziga, kováře z Řasnice. Nejslavnější dílo celé své tvorby napsal však Václav Kaplický o několik let později. V roce 1963 vydal román Kladivo na čarodějnice, který čerpal z autentických materiálů, jež svědčily o procesu s téměř stovkou údajných čarodějnic, k němuž došlo ve Velkých Losinách na konci 17. století. Podle tohoto románu natočil v roce 1969 jeden ze svých nejlepších filmů režisér Otakar Vávra.

Pokud některý český spisovatel zasvětí téměř celý tvůrčí život historické próze, je pochopitelné, že ho čtenáři poměřují vzorem a příkladem Aloise Jiráska. V případě Václava Kaplického to však nebylo na místě. Jeho pojetí dějin bylo odlišné. Poslechněme si proto v autentickém autorově podání jeho pohled na otázku smyslu českých dějin.