Hlavní je si uvědomit, že jsme šikanováni, říká specialistka

Při slově šikana si můžeme představit kde co. Většinou je to ale představa utlačování slabších silnějšími, mladších staršími, podřízených nadřízenými.

Může to být ale i naopak – jsou situace, kdy podřízení šikanují nadřízené. „Často užívaná praktika je školení zaměstnanců o tom, co to šikana vůbec je. Mnohdy můžou lidé šikanovat nevědomě,“ říká Michaela Švejdová.

Nevědomá šikana

Nevědomé šikanování je jev, kde si lidé neuvědomují, že praktiky, které dělají, mohou druhým ubližovat. Například mají vysoké nároky na své pracovníky, vyvíjejí tlak na výkon atp. Školení je proto na místě. Lidé si často uvědomí, že dělali něco špatně.

„Pokud to ale lidé dělají záměrně a vědomě, tak se musí zvolit naprosto jiný přístup. Když vás chce někdo vědomě zničit, vždycky si cestu najde,“ varuje doktorka Švejdová.

Pokud si, podle paní doktorky, lidé zjistí, že je někdo monitoruje, jak šikanují, nebo že vůbec šikanují, jsou schopni vymyslet daleko rafinovanější útoky, které mohou zesilovat.

Bossing je šikana|foto: CC0 Public domain

Pokud je zaměstnavatel empatický a vycítí, že má zaměstnanec třeba nějaké osobní potíže, nebo je přepracovaný, může to vyřešit hodně nedorozumění. Šikana se pak na pracovišti nemusí ukázat vůbec.

„Pokud je šéf otevřený a zajímá se o své pracovníky, tak dokáže šikaně i předejít,“ myslí si Švejdová.

Pokud se cítíme jako zaměstnanci nedocenění, měli bychom se naučit říct to otevřeně svým nadřízeným. „Nemusí to být zrovna finanční ohodnocení. Často stačí jen pochvala nebo motivace pracovníka,“ dodává Michaela Švejdová.

Odchod místo řešení problému

Občas se stane, že ze zaměstnání raději odejdeme, než abychom čelili tlakům z vedení. „Často to i svým pacientům doporučuji, ale pokud odcházíte ze zaměstnání častěji, tak to může být problém. Lidé se bojí konfrontace a nechtějí se postavit čelem k problému, který v zaměstnání nastane.“

Pokud je na nás vyvíjen tlak neustále po delší dobu, naruší se nám psychika. Podle doktorky Švejdové se nám poté posouvají hranice a reagujeme náchylněji na věci, které nejsou tak vážné. Pokud se objeví blok z práce, může nám být nevolno, trpíme nespavostí, můžeme začít být více nemocní apod.

Že jsme šikanováni, bychom si měli umět připustit ihned, když se nám něco nezdá.

V první fázi si můžeme uvědomovat hranice, které si vybudujeme v dalším zaměstnání. V druhé fázi je to už jiné a těžší. „Ve třetí fázi se stává, že je člověk už nezaměstnatelný. Už si nemůže a nechce nacházet další práci, je psychicky zlomený,“ uzavírá Michaela Švejdová.