Divokej Bill - česká hudební skupina

Příjemný poslech přeje Český rozhlas Sever.

Níže si také můžete přečíst přepis celého rozhovoru...

Slávka Brádlová, moderátorka: Český rozhlas Sever a dnešní hosté se nám trošku pomnožili, a to musím říci dopředu, že zdaleka ještě nejsou všichni. Dnešními hosty u našeho mikrofonu jsou totiž členové kapely Divokej Bill. Hezký den, začnu tady od levé strany.

Roman Procházka: Dobrý den, Roman Procházka.

Štěpán Karbulka: Dobrý den, já jsem Štěpán Karbulka, zdravím.

Jurda: Ahoj, já jsem Jurda, zdravím všechny.

Slávka Brádlová, moderátorka: Kdo nám tedy do té sestavy ještě chybí, Romane?

Roman Procházka: Chybí nám kapelník Vašek Bláha, houslista Adam Karlík, harmonikář Martin Pecka Pecan a bubeník Marek Žežulka a banjista Honza Jack Bártl.

Slávka Brádlová, moderátorka: V téhle plné sestavě bychom se sem asi vůbec nevešli, naštěstí s písničkami se sem vejdeme. Máte právo první volby, dáme si něco úplně nového?

Roman Procházka: Dal bych určitě náš singl Batalion.

písnička

Slávka Brádlová, moderátorka: Posloucháte Český rozhlas Sever, slyšeli jste první zatím písničku z nového alba skupiny Divokej Bill, písnička se jmenovala Batalion, celé cédéčko, celé album se jmenuje Mlsná. Ale já bych teď trošku se vracela do historie. Našla jsem debutové album v roce 2000, vznik skupiny 1999 nebo jinak to bylo?

Roman Procházka: Vznik skupiny 98, bych řekl, 98, no, kdy jsme měli první koncert, to bylo 6. 6. 98.

Slávka Brádlová, moderátorka: Jak dalece se měnilo složení? Někdy ty kapely, než si to trošku sedne, tak vymění spoustu hráčů, zpěváků.

Roman Procházka: Tak, vlastně vyměnil se akorát v týhle tý sestavě, v tom zbytku původním, tak akorát se vyměnil bubeník, kterej doteďka hraje ve skupině Medvěd 009, kde už předtím hrál, kde hraje vlastně i Vašek na kytaru Bláha, a je tam novej člen, pět let bubeník z Arakainu Marek Žežulka.

Štěpán Karbulka: Je to osm let.

Slávka Brádlová, moderátorka: Možná, že Divokýmu Billovi to prostě utíká rychleji, na druhou stranu můžete počítat roky třeba podle slavíků nebo podle alb, to je jedno, ale já se potřebuji zastavit ještě u té vaší muziky, protože dala jsem si na tom záležet a napsala jsem si, pubescentní pub rock, heavy, folk, metal. A ptám se, do jaké míry je to vážně míněno a do jaké míry jste jenom prostě zapomněli na všechny ostatní žánry?

Roman Procházka: Já myslím, že tohle to je z nějakýho našeho rozhovoru, nějakej chat, kde jsme si s klukama udělali trošku srandu, ale zase myslím, že tak daleko od pravdy nejsme, takže jako my jsme furt pubescenti. Folk hrajeme, rock tam máme taky, metal posloucháme, takže je to vlastně, punkově žijem, takže je to všechno dohromady daný.

Slávka Brádlová, moderátorka: Mně tam ale opravdu ještě něco chybí, protože Wilkipedie vás pasovala na keltský rock.

Štěpán Karbulka: No, je to daný těma nástrojema samozřejmě, že jo, housle, harmonika, banjo.

Roman Procházka: Takhle hrajou ty kapely, ten folklor irskej, že jo. Štěpán se sice necejtí jako Kelt, ale tuhle jsem čet článek v nějakým časopise, že vlastně Česká republika, tak tady vlastně jako jedni z prvních obývali naše nížiny, tak byli vlastně Keltové, který nám dali základ veškerý tý historie, takže vlastně jsme všichni Kelti.

Slávka Brádlová, moderátorka: Říká se to, že každý máme tu kapku keltské krve. Možná i proto má vaše muzika dost fanoušků, a to už je startovní plošina, myslím ty fanoušky, k další kapitolce, která se bude jmenovat slavičí.

písnička

Společnost vám dělají reprezentanti skupiny Divokej Bill. Ve vysílání Českého rozhlasu Sever dnes máme jenom část kapely a řekla jsem, že máme před sebou kapitolku slavičí, u vás je to trošku zvláštní, protože největší úspěch samozřejmě zlatý slavík, rok 2006, a jinak zdá se, že máte předplacenou bronzovou příčku.

Štěpán Karbulka: Já bych řekl, že bronzový zase slavík je velkej úspěch, i když je bronzovej, tak je výbornej, protože jsme až po třech a půl letech vydali vůbec desku a ty lidi vůbec jako na to nezapomněli, že tady jako furt sme. Samozřejmě furt hrajeme, ale já jsem byl příjemně překvapenej.

Slávka Brádlová, moderátorka: Já ráda věřím a vůbec jsem tu otázku nemyslela nijak ironicky, nakonec slavík, můžeme-li tomu věřit, opravdu je získáván na základě hlasů fanoušků. Pojďme ale k tomu zatím poslednímu albu, jmenuje se Mlsná, jednu písničku už jsme ochutnali. A já, jestli dovolíte, tak bych si pro teď vybrala, chtěla bych slyšet písničku Unisono.

Roman Procházka: Jo, my jsme pro, proč ne? To je krásná písnička. Tu napsal Vašek Bláha, náš kapelník.

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak když už jsme se dotkli autorského zázemí, je to všechno z dílny Divokýho Billa, nebo máte tam něco koupeného?

Roman Procházka: Ne, ne, ne, všechno je naše autorská tvorba, samozřejmě tak jako většinu desek předtím z většiny dělá Vašek Bláha, texty i muziku, a na téhle desce vlastně poprvé tady přišel Štěpán Karbulka s písničkou Tuhle a moje maličkost tam má taky dvě nebo tři písničky, kdy jako někdy sám a někdy jsem třeba dělal muziku, někdy jsem někde dopomáhal s muzikou u někoho, ale jinak je to všechno, přímo všechno od kapely, takže jako žádný autor mimo, žádný textař ani skladatel není, jenom my.

písnička

Slávka Brádlová, moderátorka: Hostem ve vysílání Českého rozhlasu Sever je kapela Divokej Bill, respektive tři členové, Roman, Štěpán, Jurda, a slyšeli jsme písničku Unisono. Něco malinko vím o tom, jak se točí písničky ve studiích a i když jsem si přečetla v recenzi, že vy jste točili na málo stop, že jste se snažili docílit toho zvuku tak, jak vlastně je třeba při koncertě, tak u téhle písničky se musím trošičku zlomyslně zeptat, troufnete si na Unisono živě, ne ji zahrát, ale zazpívat? Protože ta hříčka, jak se hlasy proplétají, jak je jeden opožděný, to už chce trošku dobré ucho.

Roman Procházka: Jo, jo, samozřejmě. My všechny písničky, co nahráváme vždycky, tak samozřejmě i hrajeme potom na koncertech a Unisono hrajeme teďko na naší zimní akustický šňůře a má to velkej ohlas. Jsme rádi, že se líbí.

Štěpán Karbulka: Z tý recenze jste asi vyčetla to, že jsme nahrávali trošku jiným způsobem, než se teďka nahrává, každý nástroje zvlášť. Myslím, že jsme udělali půl na půl, že tu desku jsme nástroje půlku nahráli všichni společně a líbilo se nám to, takže jsme to tam nechali a pak už jsme dozpívávali věci. A některý věci jsme prostě dělali úplně zvlášť, začínaly bicí, pak kytary, pak basy, pak housle, harmoniky.

Slávka Brádlová, moderátorka: Právě proto jsem se ptala speciálně na tuhle písničku, protože tam nástupy těch dvou hlasů proti sobě, to zvládnout naživo nemusí být tak jednoduché. Samozřejmě při míchání se to udělat dá.

Roman Procházka: Já vím, co vy myslíte, že tam někdo zpívá tohle, druhej tady ty věty, pod tím to naživo je, tak jak je to na desce, tak je to i naživo jako, takže ono jako není to úplně rozdílný. Jako sice na desku jsme to nazpívávali, vždycky nazpíval jeden, pak další za ním, ale naživo je to de facto úplně to samý.

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak, abychom se ale nezasekli jenom u jedné písničky, pojďte se ještě tak trošku ohlédnout za tím rokem 2009. Vy jste ho končili vlastně prosincovými koncerty tady u nás na severu Čech, Teplice, Kadaň, Děčín, končili jste ho možná opravdu nejslavnostněji nebo nejlíp, jak muzikanti mohou, Nocí s Andělem, tak pojďte se teď ohlédnout za celým tím rokem a krom alba Mlsná, co tam bylo zajímavého, důležitého?

Jurda: V tom roce zajímavýho, důležitého, no to je otázka, tak důležitá byla ta deska, že se dodělala, která se dělala vlastně v pohodě celej rok průběžně, zároveň festivaly se jezdily, zároveň se do toho točila ta deska, na lidech se to odzkoušelo ty věci, jak se jim prostě líběj, pak jsme prostě věděli, že to má smysl natočit, tak zase šup do studia, když bylo volno třeba na čtyři dny v měsíci, a do toho se furt průběžně prostě hrály ty koncerty, festivaly, do toho ve zkušebně a takhle celej rok vlastně, až do toho září, kdy pak byl měsíc na to, na smíchání, na mastrování a pak když šla ta deska a turné, který bylo úspěšný, si myslím, pro lidi bylo příjemný akusticky před Vánocema, hezký.

Roman Procházka: Já bych jenom dodal, že jakoby ten rok 2009 začal, my jsme desku začali natáčet na podzim roku 2008 v září a krásně nám ten rok vlastně jakoby odstartoval už v prosinci, kdy jsme vyjeli na měsíční turné nebo třítýdenní turné s Levellers po Britských ostrovech nebo po Anglii, a to byl zatím jako jeden z největších zážitků, co jsme kdy měli, kdy fakt jako tři tejdny v autobusu, projeli jsme šestnáct měst, že jo, v Anglii, každý den koncert, to nás, si myslím, hodně napumpovalo a dalo nám to velkou energii k tomu jít dál.

Slávka Brádlová, moderátorka: Skoro se stydím za tu závěrečnou otázku, ale nemohu si ji odpustit, protože nové album je na světě, rok 2009 skončil, tak co rok 2010, ještě budete dojíždět nějaké turné právě s Mlsnou, nebo už máte plán na festivaly?

Štěpán Karbulka: Tam to vlastně všechno začne. Tam začne propagace týhle desky Mlsná, a pojedeme větší turné. Nejdřív začneme v kulturákách, pak půjdeme ven a pak zase skončíme v něčem menším, ale pojedeme furt hodně koncertů a budeme propagovat desku Mlsná.

Slávka Brádlová, moderátorka: A bude čas na nové písničky?

Roman Procházka: To je otázka. Ta visí ve vzduchu tady.

písnička

Slávka Brádlová, moderátorka: Dnešního hosty ve vysílání Českého rozhlasu Sever byli Jurda, Štěpán a Roman, takto tři z členů kapely Divokej Bill. Pánové, díky za váš čas, za povídání, mějte se moc hezky, na viděnou, na slyšenou.