Adrenalinová řeka i pašerácká stezka. To je Divoká Orlice v místě zvaném Zemská brána

Duši romantika i sportovce potěší toto místo v každém ročním období. Zimní krajina dává pocit klidu a zcela zapomenutého koutu přírody. Na jaře, když taje sníh z hor, ukazuje voda svou sílu, balvany téměř nejsou vidět, jak se přes ně valí bouřící divoká řeka.

V létě kamenité koryto řeky a okolní les poskytují příjemný stinný chládek. A z oblázků si tu děti rády staví malé hráze. Zhruba tříkilometrový vycházkový okruh je ovšem krásný i na podzim, kdy zdejší smíšený les hraje všemi barvami a časté mlhy v údolí znovu připomenou romantiku tohoto místa.

Koryto Divoké Orlice|foto: Jiřina Šmídová

Dnes je Zemská brána čítající zhruba 88 hektarů přírodní rezervací vyhlášenou v roce 1987. Zahrnuje celý krajinný komplex se smrkovým a jedlovým lesem a bučinami na svazích a loukami v těsném okolí řeky. Vlhké mikroklima pak skýtá útočiště i vzácnějším druhům rostlin a živočichů.

Oba břehy řeky spojuje kamenný most, který v letech 1901 až 1903 postavili čeští a italští kameníci a který před 10 lety prošel rekonstrukcí. Kamenný oblouk přirozeně zapadá do skalnatého údolí a je častým námětem fotografií Zemské brány.

Vydáte-li se po jednom z břehů po proudu řeky, zhruba po 1,5 kilometru dojdete k Pašerácké lávce. Pašeráky se to tu prý kdysi jen hemžilo. Není divu, ve skalních výklencích, puklinách i v lese nacházeli vhodné úkryty před financi.

Přírodní rezervace Zemská brána|foto: Jiřina Šmídová

U kamenného mostu je dokonce skála pojmenovaná po místním loupežníkovi Ledříčkovi. Ten prý ale lup rozdával mezi chudé, a tak byl spíš hrdinou než padouchem. Skalní úkryt, do něhož musel šplhat po stromech, se mu ale nakonec údajně stal osudným, když při jednom útěku před financi ze skály spadl a zlomil si vaz. Alespoň to praví jedna z mnoha pověstí.

Naučná stezka Zemská brána je dlouhá tři kilometry, má 22 zastavení a sleduje modrou turistickou značku směrem na Klášterec nad Orlicí. Více informací na stránkách stezky.