Zájem o řemesla v Česku roste. Přibývají natěrači, malíři nebo kamnáři

Stanislav Sedlák je umělecký kovář a zámečník. Kladivo a pilník měl v ruce už jako kluk, a nářadí od té doby nepustil z ruky. Zkušenosti v oboru má z dob komunismu, a když se v roce 1989 uvolnil trh, pustil se sám do podnikání.

„Pro mě to nebylo zase tak těžké, protože jsem řemeslo dělal už v předcházejícím období. Nové to bylo v tom, že jsem si musel hledat zákazníky a práci. Práce samotná byla stále stejná,“ popisuje řemeslník Stanislav Sedlák.

Složitý začátek neměl ani jeho konkurent Zdeněk Slavata, který podniká hned ve dvou oblastech. Začínal jako kuchař, ale později se ujal umělecké kovařiny. Zakázky mu přibývají každý rok. Jako kuchaři, i jako kováři.

„Když jsem se dostal k železu, bylo to snadné. Odešel jsem od kuchařiny, potřeboval jsem se něčím zabývat, tak jsem si začal hrát. A lidé o to měli zájem. Pomalu mi brali pod rukama, co bylo hotového. Tak jsem se chytil.“

Situace na trhu se ale výrazně mění. Začít s řemeslnickou prací bylo dříve daleko jednoduší než dnes. A podle Stanislava Sedláka za to nemůže jenom rostoucí konkurence:

„Pro mladé, když je po škole připravuji, aby se mohli dostat do podnikání, je to velmi složité. U těch mladých je velký odpad. Ze 120 kluků, kteří ročně vyjdou ze školy, jsme rádi, když se tři, čtyři do dvou let udrží na vodě.“

Legislativní změny

Neplatí to jenom pro kovářskou práci. Do podnikání se podle ekonomických analytiků častěji pouštějí i živnostníci, kteří nejsou vyučeni. Jenže jejich práce nemusí být kvalitní a je třeba ji předělávat.

Nejčastější potíže jsou ve stavebnictví. Ke zkvalitnění řemeslné práce by do budoucna měly pomoct i změny v zákonech.

„Připravujeme dílčí změny v živnostenském zákoně, aby opět posílila role kvalifikovaných řemeslníků,“ vysvětluje šéf Asociace malých a středních podniků a živnostníků Karel Havlíček.

V Česku je víc než 850 tisíc aktivních živnostníků. Z toho až několik desítek tisíc tvoří právě řemeslníci.

„Ti, kteří si dali na řemeslo, ti, kteří si uvědomili to, že se sem nedá z Číny, Indie nebo Indočíny importovat zručnost, dovednost a fortel, ve finále nefungují špatně. Nemyslím si, že by měli málo zakázek. Netvrdíme, že si žijí na vysoké noze, ale přežívají docela slušně,“ dodává Karel Havlíček.

V Česku je tradičně nejvíc kovářů, sklářů nebo klempířů. Přibývá ale stále víc natěračů, malířů nebo i kamnářů.

výroba vánočních ozdob - sklářství|foto: Pavel Novák