Žáci ZŠ v Trmicích pátrali 2 roky po válečných osudech rodiny Langweilovy. A objevili skutečné poklady

28. leden 2016

Extrémistické pochody Trmicemi na Ústecku před několika lety vedly k dvouletému pátrání žáků a učitelů tamní základní školy po válečných osudech rodiny Langweilovy. Výsledky ukazují v ústeckém Hraničáři na panelech s fotografiemi, ukázkami dokumentů a hlavně s příběhy. Vše odstartovaly debaty ve škole o důvodech pochodů, nenávisti a pocitech nadřazenosti a také zaprášená krabice ve sklepě plná vzpomínek.

Učitelka Jindřiška Waňková prozradila, že chtěla dětem události druhé světové války přiblížit na konkrétních osudech.

„Pomohla mi tchýně, která mi nabídla, abych s ní šla do sklepa. Tam byla krabice, kterou schovávala po svém zesnulém manželovi. Její manžel pocházel z židovské německé rodiny. V té krabici jsme našli spousty dokumentů, asi 80 dopisů z let 1939-42 a našli jsme tam velkou hromadu fotografií,“ popisuje vzácný nález učitelka.

„My jsme rodina Waňkova, můj manžel byl Waněk, ale jeho babička byla rozená Langweilová. Tak taková souvislost s tím je… A ta babička měla další sourozence,“ dodává tchýně Jindřišky Waňkové, paní Jaroslava Waňková.

Maminka manžela Jaroslavy Waňkové, Helena, zůstala v Ústí nad Labem, provdala se za úředníka v Schichtových závodech - árijce. I přes obtíže spojené za války se smíšeným manželstvím se jim podařilo uniknout transportům do koncentračních táborů. Štěstí měly i dcery sestřenice paní Heleny.

Část skupiny žáků ZŠ Trmice a učitelky, kteří na projektu Zmizelí Langweilovi pracovali. Učitelka Jitka Löblová je 3. zleva, učitelka Jindřiška Waňková je 4. zleva

„Max a Gertruda Schindlerovi. Narazili jsme na online databázi muzea v Jeruzalémě, kde jsme objevili svědctví dvou žen, které uváděly, že měly dvě dcery. To byli rodiče Lilly a Hanny,“ popisuje pátrání Jana Krahulíková z deváté třídy.

Lilly bylo v roce 1939 sedm let a až od její dcery se trmičtí žáci dověděli, že ji před smrtí v plynové komoře zachránil sir Nicholas Winton. Rodiče Lilly a Hanne zemřeli - stejně jako řada dalších členů rodu Langweilových - v koncentračním táboře.

Kromě pátrání na internetu, vzpomínek pamětníků navštěvovali trmičtí žáci i řadu archivů. Tam občas Jana Krahulíková se spolužáky propadala zoufalství: „Bylo to hodně zdlouhavé, měli jsme fakt někdy i černý chvilky, kdy jsme vůbec nic nemohli najít, a to jednoho naštve, když se hodiny hrabe ve štosech papíru…“

Ocenit práci trmických žáků a učitelů a seznámit se s osudy pěti sourozenců rodu Langweilových i jejich rodin se můžou návštěvníci Hraničáře do 12. února.

autor: hau
Spustit audio