Za olympijským ohněm - 14. a 15. den - 24. a 25. březen 2008

14. a 15. den - 24. a 25. březen 2008

Včera jsem se večer nedostal k počítači, takže dnes dva dny najedou. Zatímco v pondělí jste u nás slavili Velikonoce, my jsme se ráno vydali na oficiální zapálení olympijského ohně. V ruce jsme měli asi měsíc starý mail mluvčího řeckého olympijského výboru, ve kterém nás ujišťoval, že ceremoniál oficiálního zapálení je sice určen pouze pro VIP osoby, nicméně kdokoli z veřejnosti ho může sledovat z pahorku nad areálem staré Olympie. Co víc, Jirka, Vláďa a Standa si v neděli 23. března při generální zkoušce na zapálení ohně opatřili přímo v Olympii povolení pro vstup do historického areálu i na následující den. Ale ani jedna z těchto věcí neměla význam pro debatu s policisty, kteří v pondělí už 17 kilometrů před Olympií odkláněli veškerou dopravu. A tak zatímco vedle nás frčely Mercedesy, Audi a Octavie s vlaječkami různých států, stáli jsme v odstavném pruhu a snažili se přesvědčit jakéhosi pána, že bychom se tam chtěli dostat. Marně. Jediné řešení: autobusem. Po krátké poradě byl jediný zastánce tohoto řešení (Jirka) přehlasován (Standou a Vladimírem) a padlo rozhodnutí ceremoniál vynechat. Nebylo totiž jasné, zda a jak by autobusová doprava fungovala a především, jak bychom se (a zda včas) stihli vrátit k autu tak, abychom včas dojeli do přístavu. Vydali jsme se proto od pomyslných "bran" Olympie do přístavního města Patra, odkud nám pozdě večer odplouval trajekt do Benátek. V Patře nás zastihla nejprve malá přeháňka a kolem osmé večer bouřka, prudký vítr, přívaly deště a kroupy. Kola na střeše auta sebou cloumala, ale naštěstí neulétla. Večer jsme pak po mírném bloudění našli velmi špatně označený "Gate 1", kterým jsme vjeli do přístavu a jako jedni z prvních se nalodili na trajekt Pasiphae, mířící do Benátek. Krátce po půlnoci mezi pondělkem a úterkem jsme vyrazili, abychom se mezi první a třetí hodinou v noci dostali do další bouřky, při které se loď kymácela tak, že věci na stolcích létaly z jednoho konce na druhý a v recepci padaly květiny. Po lodi se mátožně pohybovaly postavy, využívající různě položené pytlíky, do kterých přemísťovaly obsah svých žaludků. Kdo chtěl "na vzduch", měl smůlu, protože paluba byla z bezpečnostních důvodů uzavřená. Jednak se kymácela s několikametrovým výkyvem, jednak ji čas od času přelila sprcha vody. Počasí se umoudřilo k ránu a postupně se během dne vyčasilo. Teď už jsme někde na pomezí Černé Hory a Chorvatska a jízda je podstatně klidnější. Ráno v 8 hodin máme být v Benátkách, ale kvůli hodinovému opoždění během bouřky je málo pravděpodobné, že bychom dojeli včas. A potom nás čeká tisíc kilometrů dlouhá cesta do Litoměřic.

Reportáže z cesty na slavnostní zapálení olympijského ohně poslouchejte na Českém rozhlase Sever každý den v 8:35 a 15:35.