Vyprávění Jarmily Glazarové o Číně

O své cestě napsala a v roce 1954 vydala knížku s názvem Jaro Číny. Je určena především mládeži a má mladým lidem přiblížit východní zemi z období brzy po vzniku Čínské lidové republiky, z období rané fáze vlády Mao ce tunga.

V roce 1958 vystoupila Jarmila Glazarové v Československém rozhlase a svoje zaujetí pro Čínu, zejména pak pro osobnost Mao ce tunga, zasadila do rámce vyprávění určeného dětem. V první části pořadu vypráví tklivý příběh z minulosti Číny, příběh, jehož hrdinou je chudý chlapec, který v důsledku nucené práce na statku bohatých sedláků zemře. Vzápětí pak – jako kontrast, přichází Glazarová s příběhem optimistickým. Sama však nebyla jeho autorkou. V onom pořadu, určeném dětem, který se vysílal 6. srpna roku 1958, Glazarová totiž tlumočí vyprávění sovětského skladatele Dmitrije Kabalevského.

V kontextu toho, co dnes víme o událostech, které v Číně nastaly koncem 50. let, zejména pak v kontextu toho, co víme o kulturní revoluci, kterou Mao vyhlásil a rozpoutal se všemi strašlivými důsledky, jež přinesla stovkám miliónů Čiňanů, přijímáme s nepochopením, přinejmenším s rozpaky ono nadšení, jež Glazarová vůči Číně v době Maovy vlády dávala najevo.

Mějme ale na paměti, že ona roztržka se Sovětským svazem, která Čínu vehnala do dlouholeté izolace vůči ostatnímu světu, nastala až v roce 1959. Tedy rok poté, co Jarmila Glazarová, s neuvěřitelným entuziasmem, četla své a Kabalevského vyznání Číně. V té době ještě nic nevěděla o hrozném hladomoru z konce 50. let, ani o hrůzách kulturní revoluce.