Většina školáků neumí pěkně psát. Potvrzují to i zkušenosti některých děčínských učitelů
Škrábeš jako kocour! Možná jste si tuhle či podobnou výtku na neúhledné psaní čas od času museli od svých kantorů také vyslechnout. Oproti dřívějším generacím mají současní školáci možnost zvládat spoustu úkolů ve škole i doma s pomocí počítačů. Tráví u nich dlouhé hodiny a své propisky či jiné psací potřeby nechávají spíše odpočívat. Na jejich rukopisu je tak pak hodně znát. Některé děti i na konci školní docházky píší tak, že to po sobě sotva přečtou.
„Teď mám první třídu a musím říct, že po třech letech, co jsem byla na mateřské, se psaní dětí obecně zhoršilo,“ konstatuje učitelka Hana Hájková a dodává: „Už v první třídě, v domácím úkolu, kde píší na řádek jedno slovo a mají jen čtyři řádky, už v tom jsou chyby.“
Své druháčky chválí kantorka Iva Střelková. Připomíná, že záleží nejen na snažení samotných dětí, ale velkou měrou i na tom, jak se jim věnují jejich rodiče.
„Důležité je, aby děti pravidelně pod dohledem psaly, aby správně seděly a držely psací náčiní. Pokud si to osvojí v první třídě, tak se jim to vyplatí, protože pak to písmo mají úhledné a mají základní psací návyky.“
Ředitel děčínské základní školy Kamenická Jaroslav Skála vyučuje na druhém stupni zeměpis a matematiku.
„Jsou dokonce takové případy, kdy se dostávám do sporu s žáky o to, či daná číslice je nebo není ta, která tam měla být. Dnes už to ale není tak, jako dřív, že by se hodnotil krasopis a známka byla nejen za vědomosti, ale i úpravu.“
Chce to hodně trpělivosti při psaní a později i při čtení, zdůrazňuje učitelka Tereza Fialová, která má tři potomky.
„Ke každému dítěti jsem musela přistupovat jinak – starší syn nečetl, prostřední rád četl, takže to bylo daleko jednodušší a nejmladší dceru jsem musel ke čtení vést. Tím, že děti čtou, tím i dobře píší.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
