V Podkarpatské Rusi stále přetrvává i duch „masarykovského“ Československa, říká Petr Blahuš

22. březen 2019
Host Dopoledního expresu

Poprvé se sem podíval v roce 1988 a okamžitě si tenhle kout Evropy zamiloval. „Tohle je chlapík, který celý život neopustil svoje údolí, a přesto byl občanem 6 různých států,“ říká a ukazuje na fotografii pastevce s krávou.

Osud jednoho obyčejného muže ilustruje neobyčejný osud kusu země, o který se sousední státy přetahovaly, nebo si ho přehazovaly jak horký brambor.

Polonina Byskydy kdysi tvořila československo-polskou hraniciHora Pikuj se zbytky betonového pomníku na počest 10. výročí vzniku ČSR je nejvyšším bodem Východních BeskydNa Podkarpatskou Rus se dá klidně vyrazit tábořit i s dětmi. Loupežníci už tady nežijíNa poloninách se, stejně jako kdysi za časů Masaryka, i dnes pasou polodivocí koněNa břehu řeky Už v Užhorodě, naproti čtvrti Nové Galago, kterou za pouhých 10 let postavili Čechoslováci, najdete i nejmenší sochu dobrého vojáka Švejka na světě. Jako jediná také nemá v ruce půllitr, ale šišku knedlíkuPodél většiny bývalých hranic Republiky Československé dodnes stojí tyto majestátní hraničníky, jako paměť na zašlou slávu Čechů. Jedním z nich je i tento, poblíž nejvýchodnějšího bodu Československa. Odtud to bylo na Trojmezí u Aše přes 1100 kilometrůŽivot v horských vesničkách, ztracených v hlubokých lesích a údolích, byl vždy tvrdý. A dobře se nežije ani v Koločavě, kam jinak míří utratit peníze každým rokem stovky českých turistů, nalákaných na falešnou legendu o Nikolu ŠuhajoviLesy na Podkarpatské Rusi jsou rájem houbařů. Při troše štěstí lze za den nasbírat i 40 kilo pravých hřibůNa tržištích Podkarpatské Rusi lze sehnat opravdu všechno. Jako tady v JasiniNa poloninách se, stejně jako kdysi za časů Masaryka, i dnes pasou polodivocí koněNa poloninách se, stejně jako kdysi za časů Masaryka, i dnes pasou polodivocí koněStarý bača pod horou Pop Ivan za svého života, krom služby v armádě, nikdy neopustil rodné údolí. Přitom byl občanem 6 států – narodil se jako občan Rakousko-Uherska, pak byl Čechoslovák, pár let Maďar, opět Čechoslovák, poté obyvatel SSSR a teď UkrajinyOpuštěný československý hraniční kámen „kdesi“ na hřebenech Gorgan, nejdivočejších hor na Podkarpatské Rusi. Na jeho osudu je dobře vidět turbulentnost 20. století, která tuhle malou, ale krásnou zemi pod Karpaty, doslova semlelaKoločava, hrob Nikoly ŠuhajePo dlouhých bojích s místními úřady se podařilo postavit na předměstí Užhorodu malý pomník T.G. Masarykovi. Jinak ale historii Podkarpatské Rusi a české stopy v ní dnes bohužel úspěšně válcuje agresivní maďarská propaganda, podpořená rozdáváním pasů EU

České stopy jsou v téhle části dnešní Ukrajiny všude. „V Užhorodu je celá jedna čtvrť, kterou postavili Čechoslováci. Vzhledem připomíná pražské Dejvice,“ dává příklad Petr Blahuš.

Má prochozená i města jako je Koločava, známá i u nás díky Olbrachtovu románu o Nikolu Šuhajovi.

Nejvíc ale na Podkarpatské Rusi miluje přírodu a hory. „Karpaty jsou svobodné. Zkuste si v Alpách na nějaké louce udělat táborák. Okamžitě vás zavřou. V Karpatech, když potkáte strážce, přisedne k ohni a z batohu vyndá vodku,“ ilustruje cestovatel rozdíl mezi panenským zapomenutým koutem Evropy a zkomercionalizovanými Alpami.

Na břehu řeky Už v Užhorodě, naproti čtvrti Nové Galago, kterou za pouhých 10 let postavili Čechoslováci, najdete i nejmenší sochu dobrého vojáka Švejka na světě. Jako jediná také nemá v ruce půllitr, ale šišku knedlíku
Na břehu řeky Už v Užhorodě, naproti čtvrti Nové Galago, kterou za pouhých 10 let postavili Čechoslováci, najdete i nejmenší sochu dobrého vojáka Švejka na světě. Jako jediná také nemá v ruce půllitr, ale šišku knedlíku|foto: Petr Blahuš

Historky o tom, jak se sběrači hub pochopil, proč jejich denní norma může být 40 kilogramů, jak se tam borůvky sbírají do obrovských věder a každá domácí vodka chutná jinak a všechny skvěle, sype Petr Blahuš z rukávu.

Až máte chuť jet tam taky. Poslouchejte…

autor: Lenka Šobová
Spustit audio

Související

Jak nás naladíte na DABu

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.