Ulrika von Levetzow – poslední Goethova láska, baronka z Třebívlic

Mladá Ulrika se s Johannem Wolfgangem Goethem seznámila v roce 1821 v Mariánských lázních. Bylo jí 17 a Goethemu 72. Rodiče ji právě uváděli do společnosti, protože opustila penzionát pro mladé dámy ve Štrasburku.

S Goethem dlouze rozmlouvala o literatuře i životě a dostala od něj s věnováním některé jeho knihy. Zhruba po dvou letech požádal Goethe Ulriku zprostředkovaně o ruku. Zdvořile vzkázala, že na manželství není připravená. Nikdo už nezjistí, jakou roli v tom hrála pikantní skutečnost, že měl Goethe předtím dlouhé roky poměr s její matkou Amálií.

Ulrika von Levetzow pak výborně spravovala své třebívlické panství, kde strávila většinu života. Starala se o matku a dva synovce, ale stejně vzorně i o své poddané.

Měla štědrou a přátelskou povahu. Založila školu pro nezaopatřené dívky a učila je ručním pracím. Podílela se také na vzniku prvního útulku pro bezdomovce v Praze.

Nikdy se neprovdala, a když v požehnaném věku 95 let umírala, přikázala komorné spálit Goetheho dopisy i dopisy přírodovědce Johanna Schubarta, který se jí dvořil. Popel z dopisů měl být dán do dózy a pohřben společně s ní.

Zanechala po sobě jedinečný soubor šperků z českých granátů, jehož součástí je také největší broušený kus na světě a také slávu, kterou jí přinesl především Goetheho odlesk.